Site icon OnlyForMen.cz

Desmond Doss: Odpůrce vojenské služby, který ve válečném pekle zachránil desítky životů

Válečný film Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny z roku 2016 se stal žánrovým hitem. Vypráví příběh mladého odpůrce vojenské služby, který beze zbraně a pod palbou zachránil desítky svých spolubojovníků, čímž si vysloužil status válečného hrdiny. Je až k nevíře, že skutečnost byla ještě působivější než film. O příběhu Desmonda Dosse psaly weby All That’s Interesting a Warfare History Network.

Desmond Doss se narodil v roce 1919 v Lynchburgu ve Virginii. Jeho otec byl hluboce věřící a alkoholik. Jeho matka vyznávala víru adventistů sedmého dne. Doss se svými dvěma sourozenci se musel pravidelně účastnit bohoslužeb, což ho ovlivnilo na celý život. Součástí jeho víry se stalo dodržování desatera přikázání.

S mladíkem rezonovalo hlavně šesté přikázání „nezabiješ“. Nejenže byl popisován jako člověk, který chtěl už před válkou pomáhat druhým, zbraně odmítal přijmout po šarvátce mezi jeho otcem a švagrem, která mohla skončit kulkou v hrudi. Od té doby Doss protestoval proti násilí všeho druhu.

Odmítl se dotknout zbraně

Když však japonské letectvo udeřilo na Pearl Harbor a USA byly vtaženy do války v Evropě i Pacifiku, jeho přesvědčení, naprosto neslučitelné s fungováním armády, bylo podrobeno těžké zkoušce.

Doss byl povolán v rámci odvodového řízení. Od ostatních branců se však odlišoval. Byl klasifikován jako odmítač vojenské služby z důvodu svědomí, nechtěl se však nechat zařadit do civilní služby. Do armády se proto přihlásil jako zdravotník. Měl nicméně jednu podmínku: žádnou zbraň.

Při výcviku se skutečně odmítal dotknout zbraně. Kromě toho mu vyznání zakazovalo v sobotu pracovat. Ostatní ho považovali za přítěž a flákače, dobírali si ho, šikanovali a obtěžovali. „Začalo to obtěžováním, postupně se to zhoršovalo,“ prohlásil v roce 2016 filmař Terry Benedict, který o Dossovi natočil dokument.

Přesně jak ukázal film, kapitán a Dossův velitel Jack Glover se pokusil o jeho přeložení. Mladík však zůstal odhodlaný. „Nikdy nepochybuj o mé odvaze. Protože budu stát po tvém boku a zachraňovat životy, zatímco ty budeš životy brát,“ řekl mu.

Spolubojovníci na Dosse změnili názor v roce 1944 během služby na Guamu a Filipínách, kde se pohyboval mezi kulkami a beze zbraně ošetřoval raněné. Tyto události film neznázornil, zaměřil se až na americkou invazi na japonský ostrov Okinawa. Tehdy už ve skutečnosti vojáci věřili Dossovým schopnostem i odvaze.

Zachránil desítky životů bez jediného škrábnutí

Rota měla za úkol pomocí lan zdolat strmý, rozeklaný útes známý jako sráz Maeda neboli Hacksaw Ridge, aby se dostali na náhorní plošinu, kde na ně čekaly tisíce odhodlaných japonských vojáků. Velikost útesu byla ve filmu mírně zveličena, přesto to nečiní ze skutečného průběhu operace méně působivou záležitost.

První výstřely na plošině rozpoutaly peklo. Doss se plazil pod svištícími kulkami a ošetřoval raněné. Jen pro vysvětlení: váleční zdravotníci nosili zbraň, jejich pozice se však označovala jako „nebojová“. Chránit je měla jednotka. Útoky na zdravotníky byly považovány za válečné zločiny. Japonci na ně však útočili úmyslně, aby podkopali morálku nepřítele a zabránili záchraně životů.

Rota na plošině utrpěla velké ztráty a dala se na ústup. Doss však odmítal odejít, protože slyšel nářky raněných. Sám začal ošetřovat spolubojovníky pod palbou a pomocí speciálního uzlu, který nikdy předtím nepoužil, je spouštěl dolů z útesu. A tak se modlil a pokračoval. Jednoho po druhém spouštěl z útesu pod hrozbou odhalení, které by pravděpodobně skončilo jeho smrtí, nebo hůř, zajetím. Během 12 hodin zachránil 75 vojáků, včetně svého kapitána. Toho, který se jej pokusil přeložit.

Film ukazuje, jak Doss ošetřuje i japonského vojáka, což je sporné. Není jasné, zda se to skutečně stalo. Jeho spolubojovníci vzpomínají, že zahlédli japonského vojáka s americkým obvazem. Sám Doss přiznal, že se jednou pokusil pomoci zraněným japonským vojákům, ti na něj však namířili zbraň.

Pokračoval i po Okinawě

Bitvu o náhorní plošinu přežil bez vážného zranění. O dva týdny později ho vážně poranily šrapnely. Ani to mu však nezabránilo ve válce zachraňovat životy. Jeho cestu coby armádního medika ukončila až zlomená ruka.

Po návratu domů byl vyznamenán jako válečný hrdina. Opětovné začlenění do společnosti však nebylo snadné. Více než pět let strávil léčbou tuberkulózy, kterou se nakazil během války. Kvůli zraněním nemohl pracovat na plný úvazek.

Zbytek života strávil prací na farmě a ve svém kostele. Zemřel v roce 2006 ve věku 87 let.

Exit mobile version