Archeologové v Peru objevili ostatky dítěte, jehož lebka měla pouze jediný oční důlek uprostřed obličeje. Více než 1 600 let starý nález nyní vědci podrobili genetické analýze, která odhalila vzácnou chromozomální poruchu. Zajímavé okolnosti provázely také samotný pohřeb dítěte.
Ostatky pocházejí ze starověkého pohřebiště Jauranga v údolí Palpa na jihu Peru. Archeologové zde nalezli dvě malé děti uložené společně v keramické nádobě. Zatímco jedno nevykazovalo žádné zjevné kosterní abnormality, druhé mělo neobvykle malou lebku s jediným očním důlkem uprostřed obličeje. Příčinu této deformace nyní objasnila studie zveřejněná v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Pohřeb pochází z období kultury Nazca, přibližně z let 325 až 440 našeho letopočtu. Ukládání zemřelých dětí do keramických nádob bylo tehdy běžnou praxí. Společný pohřeb dvou kojenců je však poměrně neobvyklý.
Foto: Tomasto-Cagigao et al. / PNAS (2026) / CC BY 4.0
Vzácná porucha vzniká už v těhotenství
Podrobná analýza lebky odhalila kromě jediného očního důlku také chybějící nosní kosti a další závažné vývojové odchylky. Vědci dospěli k závěru, že dítě trpělo kyklopií, mimořádně vzácnou vrozenou vadou, která vzniká při nesprávném rozdělení přední části mozku během vývoje plodu.
Genetické testy následně potvrdily přítomnost nadbytečné kopie 13. chromozomu. Tento stav, označovaný jako trizomie 13 neboli Patauův syndrom, pravděpodobně způsobil i zjištěnou vývojovou vadu. Může totiž vést k závažným poruchám vývoje mozku, obličeje i dalších orgánů.
Kyklopie se podle odborníků vyskytuje přibližně u jednoho ze 100 tisíc narozených dětí. Většina postižených umírá ještě před narozením nebo krátce po něm.
Překvapivé jsou proto také odhady věku nalezeného dítěte. Vývoj zubů naznačuje, že mohlo žít ještě dva až čtyři měsíce po narození. Rozměry dlouhých kostí však odpovídají závěrečným týdnům těhotenství. Vědci proto nedokážou s jistotou určit, zda dítě skutečně přežilo porod a jak dlouho případně žilo.
Děti neměly společnou matku
Genetická analýza přinesla ještě jedno zjištění. Obě děti byly ženského pohlaví, ale neměly společnou matku. Proč byly přesto pohřbeny společně, zůstává nejasné.
Dítě s kyklopií leželo na dně keramické nádoby, zatímco druhé bylo uloženo nad ním. Archeologové u nich nenašli žádné zvláštní pohřební předměty ani známky neobvyklého pohřebního zacházení.
Jak popsali odborníci, nález naznačuje, že dítě s takto výraznou vývojovou vadou bylo pohřbeno podle běžných zvyklostí tehdejší společnosti. Zda jeho tělesná odlišnost ovlivňovala zacházení během života, však samotný hrob neprozrazuje.