Lidé žijící v Evropě před více než 30 tisíci lety byli propojeni mnohem více, než vědci dosud předpokládali. Nová genetická studie odhalila překvapivé vazby mezi pravěkými populacemi západní, střední a východní Evropy. Výzkumníkům pomohly ostatky ženy nalezené ve francouzské jeskyni Isturitz i lidská DNA uchovaná v jeskynních sedimentech.
Mezinárodní tým vedený Vídeňskou univerzitou prozkoumal genetickou historii evropských populací z období mladého paleolitu. Zaměřil se především na takzvanou gravettienskou kulturu, která byla v Evropě rozšířená přibližně před 34 až 25 tisíci lety. Archeologické nálezy sice dlouhodobě naznačovaly kontakty mezi vzdálenými oblastmi, dosavadní genetické poznatky však ukazovaly spíše na oddělené západní a východní skupiny obyvatel.
Nová analýza tento obraz mění. Vědci získali genetické údaje z lidských ostatků nalezených ve Francii, Španělsku a Itálii a doplnili je o DNA zachovanou přímo v jeskynních usazeninách. Výsledky ukázaly nejen dávné přesuny obyvatel, ale také překvapivě dlouhé přetrvávání některých genetických linií na Pyrenejském poloostrově.
Propojila východ a západ Evropy
Jedním z nejdůležitějších nálezů se staly ostatky ženy, která žila přibližně před 30 tisíci lety v oblasti dnešního jihozápadu Francie. Její kosti pocházejí z jeskyně Isturitz, významného pravěkého naleziště. Vědcům se podařilo získat nejstarší dosud známá celogenomová data moderního člověka z jihozápadní Evropy. Analýza ukázala, že většina jejího původu souvisela se západoevropskými populacemi, část však vykazovala genetické vazby na obyvatele střední a východní Evropy.
Podle genetických modelů k tomuto promísení docházelo přibližně před 32 500 až 31 500 lety. Podobné známky příbuznosti vědci objevili také u dříve zkoumaného jedince z francouzského Ormessonu. Výsledky tak naznačují, že pravěké komunity nebyly navzdory velkým vzdálenostem zcela izolované. Samotná jeskyně Isturitz navíc mohla představovat místo, kde se setkávaly skupiny přicházející z různých částí Evropy. Genetické vazby přitom nemusí znamenat, že jednotlivci překonávali tisíce kilometrů. Mohly vznikat postupným pohybem obyvatel během několika generací.
DNA z jeskynní půdy odhalila další překvapení
Významný objev přinesl také výzkum jeskyní na severu Španělska. V jeskyni El Mirón se vědcům podařilo získat lidskou jadernou DNA z přibližně 22 tisíc let staré vrstvy sedimentů, přestože v ní nebyly nalezeny lidské kosti ani zuby. Společně s genetickými údaji z jeskyně Chufín výsledky naznačují, že na Pyrenejském poloostrově mohly některé populace přetrvávat po tisíce let. Oblast tak pravděpodobně sloužila jako útočiště v období, kdy velkou část Evropy ovlivňovaly mimořádně drsné klimatické podmínky.
Pozornost vědců upoutal také výjimečný nález z italského Ostuni. Jde o ostatky ženy, která zemřela přibližně před 28 tisíci lety a byla pohřbena s nenarozeným dítětem. Genetická analýza potvrdila jejich příbuzenský vztah a ukázala, že otcem dítěte byl pravděpodobně muž z podobné populace, který však nebyl blízkým příbuzným matky. Výzkum publikovaný 23. října v časopise Science Advances tak přináší nové poznatky nejen o migraci pravěkých lidí, ale také o životě jejich komunit a rodinných vazbách.