S příchodem další vlny chladu se opakuje známý scénář. Někdo vyráží s nadšením na procházku, jiný se raději zachumlá do deky u Netflixu s čajem v ruce. A téměř všichni si stěžují, že „cítí zimu až v kostech“. Má to ale vůbec reálný základ, nebo jde jen o pocit? Podle serveru ScienceAlert na tuto otázku odpovídá nedávná studie.
Ve skutečnosti naše kosti chlad přímo „necítí“. Nemají totiž stejné teplotní receptory jako kůže. Jsou navíc uložené hluboko pod vrstvami svalů a tkání, takže přímé vnímání teploty pro ně není zásadní. To ale neznamená, že na ně zima nepůsobí. Vnější obal kostí obsahuje nervová zakončení, která dokážou reagovat na změny, například ochlazení nebo tlak. Právě tyto signály pak mozek interpretuje jako nepříjemný pocit.
Time to rug up again.https://t.co/lYT3k9NCKI
— ScienceAlert (@ScienceAlert) February 17, 2026
Mnohem citlivější než samotné kosti jsou ale okolní tkáně. S poklesem teploty houstne synoviální tekutina, která promazává klouby, a ty se pak hýbou hůře a méně plynule. Šlachy i vazy zároveň tuhnou, což omezuje rozsah pohybu a zvyšuje námahu svalů. Výsledkem je pocit ztuhlosti, tlaku nebo bolesti, který si lidé často spojují právě s „kostmi“.
Horší prokrvení
Roli hraje i krevní oběh. Tělo v chladu omezuje průtok krve do končetin, aby chránilo životně důležité orgány. Tím se ale tkáně méně prokrvují, což zvyšuje jejich ztuhlost a citlivost. K tomu se přidává vlhkost, která odvádí teplo z těla mnohem rychleji než suchý vzduch. I proto působí sychravá zima intenzivněji než suchý mráz.
Významný vliv má také psychika a nedostatek slunečního světla. V zimě klesá hladina vitaminu D, což je spojeno nejen se zdravím kostí, ale i s vyšší citlivostí na bolest a horší náladou. Mozek pak může vnímat chlad jako silnější a nepříjemnější.
Co s tím?
Dobrá zpráva je, že se s tím dá pracovat. Pomáhá vrstvení oblečení, pohyb i dostatečný příjem energie. Tělo si pak lépe udrží teplo a nepříjemné pocity výrazně zmírní.