Z moře se dostali živí, na souši je však čekala smrt. Trosečníci nizozemské Batavie se roku 1629 ocitli na ostrovech u Austrálie, kde podle tradičního výkladu převzal moc muž odhodlaný zabíjet své spolucestující a zmocnit se pokladu. Jedna teorie tuto verzi zpochybňuje. Napsaly o tom servery ABC a The Guardian.
Batavia ztroskotala 4. června na souostroví Houtman Abrolhos u západního pobřeží Austrálie. Většina zachráněných se shromáždila na malém ostrově bez sladké vody. Velitel výpravy Francisco Pelsaert s dalšími důstojníky odplul hledat pomoc. Než se vrátil, uplynuly více než tři měsíce.
V jeho nepřítomnosti získal moc muž jménem Jeronimus Cornelisz. Podle dochovaného líčení nechával zabíjet trosečníky, aby se zmocnil bohatství z lodního nákladu. Některé oběti jeho stoupenci vylákali na moře a svrhli přes palubu. Ženy čelily znásilňování. O život přišlo přes sto mužů, žen a dětí.
Skupinu vojáků Cornelisz odeslal bez zbraní na jiný ostrov, kde podle tohoto výkladu neměli přežít. Našli však vodu i potravu a přemohli ho. Pelsaert po návratu vyslechl zajatce a Cornelisze s dalšími odsouzenými poslal na šibenici.
Co mohou prozradit hroby
Právě okolnosti výslechů zpochybnil kulturní psycholog Jaco Koehler ve studii zveřejněné roku 2025. Upozornil, že část přiznání vznikla při mučení. Pelsaert vystupoval jako žalobce i soudce a sám musel vysvětlovat, proč trosečníky opustil.
Koehler nabízí jiné vysvětlení. Násilí mohl vyvolat hlad a rozpad autority. Jeho teorii však nepřijímají všichni badatelé. Archeoložka Wendy van Duivenvoorde namítá, že na okolních ostrovech byly dostupné potraviny i voda. Pokud šlo především o přežití, proč se tam trosečníci nepřesunuli?
Další odpovědi hledají archeologové na ostrově Beacon. V únoru 2015 objevili řadu koster dospělých jedinců poblíž ostatků dospívajícího. Ve dvou hrobech se našly také mušketové kule.
Ani ty však samy nedokazují smrt zastřelením. Výzkumníci museli prověřit, zda je pohřbení pouze nenosili u sebe. Hroby mohou doplnit obraz života a smrti trosečníků, ale motivy vraždění zůstávají předmětem sporu. Rozhodující otázkou není, zda k násilí došlo, nýbrž co ho rozpoutalo a kdo za něj nesl odpovědnost.