Kanceláře v Japonsku podle The Independent a BBC ovládnul neobvyklý trend. Firmy si objednávají takzvané „profesionální plačky“, tedy pohledné muže, kteří zaměstnancům pomáhají uvolnit emoce a rozplakat se přímo během pracovního dne. Služba s názvem Ikemeso Danshi, volně přeložitelná jako „hezcí plačící chlapci“, nabízí pracovníky, kteří lidem utírají slzy, pouštějí smutná videa a vytvářejí prostředí pro emocionální očistu.
Za projektem stojí podnikatel Hiroki Terai. Ten si už dříve získal pozornost organizováním rozvodových ceremonií, během nichž páry symbolicky ničily své snubní prsteny. Postupně si všiml, že právě pláč přináší lidem největší úlevu. V roce 2013 proto začal pořádat speciální workshopy zaměřené na takzvané „rui katsu“, tedy vyhledávání slz.
Účastníci během setkání sledují emotivní krátké filmy. Často jde o příběhy nemocných zvířat, rodinných vztahů nebo smrti blízkých. Když se lidé rozpláčou, vyškolení průvodci jim jemně utírají slzy kapesníkem a podporují je v otevřeném projevu emocí.
Podle Teraiho mají Japonci problém vyjevovat své city, zejména v pracovním prostředí. Pláč je tam často považován za známku slabosti. Právě proto chce projekt změnit pohled společnosti na zranitelnost a psychickou úlevu.
Emoční otevřenost jako nový trend
Podobné služby se v Tokiu rychle rozšiřují. Vedle profesionálních plaček existují i společnosti nabízející pronájem přátel, falešných partnerů nebo terapeutické objímání. Odborníci upozorňují, že trend souvisí s rostoucí osamělostí a dlouhodobým pracovním stresem v japonské společnosti.
Samotný Terai tvrdí, že pláč dokáže zlepšit vztahy mezi kolegy i celkovou atmosféru ve firmách. Podle něj lidé po emocionálním uvolnění spolu komunikují otevřeněji a cítí se méně izolovaní.
Jeden z facilitátorů vystupující pod jménem Ryusei popisuje, že atmosféra workshopů se v posledních letech výrazně změnila. Zatímco dříve lidé reagovali rozpačitě a plakat před kolegy se styděli, dnes jsou podobné akce mezi některými zaměstnanci populární. Účastníci podle něj často odcházejí s pocitem úlevy a většího propojení s ostatními.
Kritici však namítají, že firmy by se místo organizování řízeného pláče měly více soustředit na skutečné příčiny stresu, přetížení a psychického vyčerpání zaměstnanců. Popularita neobvyklé služby zároveň vyvolává debaty o budoucnosti mezilidských vztahů vůbec.