Vesmírná sonda Voyager 1 amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) se dnes v 11:16 SEČ podle předběžných výpočtů dostala na vzdálenost jednoho světelného dne od planety Země. Jde o největší vzdálenost člověkem vytvořeného objektu od Země. Zástupci NASA v Kalifornii budou muset zhruba den počkat na signál, kterým sonda potvrdí, že této vzdálenosti po bezmála padesáti letech dosáhla, uvedla agentura Reuters.
„Dosažení vzdálenosti jednoho světelného dne je ohromující úspěch a něco, o čem jsem si nikdy nemyslela, že se toho dočkám,“ uvedla manažerka projektu Voyager Suzanne Dodd.
Nov. 18, 2026, 5:16am EST
The Voyager 1 spacecraft has reached a distance of one light-day from Earth.
— NASA Solar System (@NASASolarSystem) November 18, 2026
Robotická sonda byla vypuštěna v roce 1977. Světelný den je vzdálenost, kterou světlo urazí za 24 hodin, tedy zhruba 26 miliard kilometrů.
Voyager 1 je nejvzdálenější objekt vyrobený člověkem a pohybuje se rychlostí téměř 61.000 kilometrů za hodinu. V roce 2012 překročil vnější hranici heliosféry – ochranné bubliny částic a magnetických polí vytvářené Sluncem – a vstoupil do mezihvězdného prostoru. Jeho dvojče, sonda Voyager 2, bylo rovněž vypuštěno v roce 1977 a do mezihvězdného prostoru vstoupilo v roce 2018.
Nedávná úsporná opatření by mohla oběma sondám Voyager zajistit dostatek energie pro udržení spojení se Zemí na další tři až čtyři roky, píše Reuters s odkazem na zástupce Jet Propulsion Laboratory (JPL), hlavního výzkumného a vývojového centra NASA pro stavbu a řízení bezpilotních kosmických sond.
„Cílem mise je ale dělat vědu a energie je dost na to, aby současná sada přístrojů zůstala v provozu i v příštím roce, kdy oslavíme 50. výročí startu. Co bude dál, se dá jen těžko předvídat. Jde samozřejmě o téměř 50 let staré kosmické sondy a vždy se může stát něco, co tým nemůže předem očekávat,“ uvedl zástupce JPL.
Voyager 1 v dřívější fázi své mise proletěl kolem Jupiteru a Saturnu, dvou největších planet sluneční soustavy, a nadále shromažďuje vědecká data. Jeho přístroje například zachytily slabé, monotónní hučení, které je způsobeno neustálými vibracemi malého množství plynu přítomného v mezihvězdném prostředí.
„Voyager neustále odesílá měření magnetických polí, kosmického záření a plazmových vln, jež na Zemi zachytáváme pokaždé, když síť Deep Space Network namíří svou anténu na sondu,“ uvedla Dodd. Deep Space Network je mezinárodní soustava obřích antén NASA, která zajišťuje komunikaci a podporu pro mise mezihvězdných kosmických sond.
„Po překročení heliopauzy se směr magnetického pole neotočil směrem do mezihvězdného prostoru, jak se očekávalo, ale zachoval si směr, který měl v době, kdy oba Voyagery heliopauzu překročily – tedy směr určený naším Sluncem. Sledujeme, kdy k této rotaci případně dojde,“ uvedla Dodd. Heliopauza je vnější hranice heliosféry, tedy pomyslná stěna, kde proud slunečního větru definitivně narazí na tlak mezihvězdného prostoru a zastaví se.
„Stále také pozorujeme vlivy našeho Slunce, včetně silných slunečních bouří, jako jsou výrony koronální hmoty, které vytvářejí rázové vlny a tlakové fronty dosahující až k Voyageru 1 i dál,“ uvedla Dodd. „Kde končí vliv Slunce a začíná nedotčený mezihvězdný prostor? Možná Voyager vydrží v provozu dostatečně dlouho na to, aby nám na tuto otázku odpověděl,“ uzavřela.

