Koncem roku 1963 vévodila rádiím kapela Beach Boys, všichni mluvili o válce ve Vietnamu a znudění američtí středoškoláci toužili upoutat pozornost celého národa. A tak se rozhodli provést nebezpečný experiment, který skončil 8. ledna 1964. Randy Gardner vydržel podle BBC a NDTV vzhůru 11 dní a 25 minut a zapsal se tak do Guinnessovy knihy rekordů.
Bruce McAllister a Randy Gardner se rozhodli překonat rekord jednoho DJ z Honolulu, který nespal 260 hodin, tedy necelých 11 dní. Cílem bylo vymyslet originální projekt pro vědeckou obec a prozkoumat vliv absence spánku na kognitivní schopnosti, fyzický výkon a „cokoli, na co jsme přišli“.
In 1964, 17 yr-old Randy Gardner conducted a an experiment where he stayed awake for 11 days and 25 minutes.
Gardner's record attempt was attended by Stanford sleep researcher Dr. William C. Dement.
https://t.co/yCYR4VyrlW pic.twitter.com/LFOe1h4zSM— UtterlyInteresting (@UtterlyInterest) December 12, 2025
Dvojice si hodila mincí, kdo zůstane vzhůru. Gardner prohrál, a tak nepřerušovaná bdělost připadla na něj. Kamarádi ale hned na začátku doplatili na způsob monitorování výsledků.
„Byli jsme idioti, mladí idioti,“ sdělil médiím McAllister. „Zůstal jsem s ním vzhůru, abych ho sledoval. Po třech bezesných nocích jsem se sám probudil opřený o zeď a psal si na ni poznámky.“
Přátelé si uvědomili, že potřebují do projektu zapojit třetí osobu. Přidal se tedy i jejich kamarád Joe Marciano. Jejich úkol byl prostý: udržovat svého přítele vzhůru a zaznamenávat výsledky experimentu. Každých šest hodin provedli sérii 20 testů, aby posoudili jeho duševní stav.
Zlomové tři dny
Po třech dnech beze spánku pociťoval mladík problémy s krátkodobou pamětí a koncentrací.
„Asi čtvrtý nebo pátý den jsem si říkal – děláte si ze mě legraci? Tohle je tak těžké. Do té doby se to dostalo do novin a agentur a už bylo pozdě. Nemohl jsem vycouvat,“ přiznal Gardner.
Vzhledem k velké popularitě experimentu se na poslední tři dny k chlapcům připojil odborník na spánek William Dement ze Stanfordské univerzity. Vedl si pečlivé poznámky o fyzickém a duševním stavu Gardnera a tlačil ho až na hranice jeho možností. Například ho vozil v autě s puštěným rádiem naplno a vyzval ho na pinball. Překvapivě dokázal Gardner zápas vyhrát, přestože nespal už deset dní. Dement uvedl, že musel Gardnera zaměstnat, jinak se mu zavřely oči a usnul. Nejhorší to bylo v noci, kdy nebylo co dělat.
Vybralo si to na něm daň
Absence spánku si na něm vybrala zničující daň. Gardner byl velmi náladový, nedokázal se soustředit, trpěl krátkodobou ztrátou paměti, paranoiou a halucinacemi. Vydržel 11 dní a 25 minut. Experiment skončil jeho převozem do nemocnice amerického námořnictva, kde mu byly monitorovány mozkové vlny.
Výsledky putovaly k prozkoumání do Arizony. Vědci zjistili, že části jeho mozku „spaly“ a jiné fungovaly, zatímco ty spící se obnovovaly. Jedná se o ochranný mechanismus, který má zabránit rychlému poškození mozku. Vysazení spánku nebo jeho zanedbávání je i přesto extrémně nebezpečné.
Gardner, který po dokončení experimentu v nemocnici spal 14 hodin a 45 minut, přiznal, že desítky let trpěl nesnesitelnou nespavostí. Sám opakovaně uváděl, že za to mohl právě tento experiment.
Vysazení spánku na takovou dobu přináší kromě výše zmíněných projevů i riziko kolapsu organismu, náhlých srdečních problémů a psychotických stavů. Gardnerův rekord byl několikrát překonán, ale v roce 1997 Guinnessova kniha rekordů nové pokusy přestala akceptovat právě z bezpečnostních důvodů.

