Stojíte na konci cesty, akorát si to ještě nedokážete připustit. Bojujete s vnitřní nespokojeností, ale ve vztahu jste příliš zacykleni. Nejste si jisti, zda je ten správný čas udělat krok do neznáma. Následující řádky vám rozhodnutí ulehčí.
Někdy jsou karty už dávno rozdané. Vztah nemá budoucnost. Přesto v něm zůstáváme. Trochu ze setrvačnosti, trochu ze strachu, že skončíme sami. Trochu kvůli tomu, že se nám nechce do konfrontace s protějškem. Projít si kolečkem emocí, bez kterého se rozchod neobejde.
A tak místo rázného řezu vyčkáváme, jestli se situace nezlepší. „Sama“. Nezlepší. Tímto pasivním způsobem určitě ne. Možná prostě nastal čas jednat. Ukončit to zbytečné, nikam nevedoucí trápení. Jako singl bude člověku lépe.
Zda to je či není právě váš případ, napoví následující tři otázky. Pokud se ve všech uvedených situacích najdete, není na co čekat. Rozchod bude vysvobozením pro oba…
Vztah je s dechem u konce, když:
Oddalujete návrat domů
Přistihli jste se, že se vám vlastně nechce domů? Myšleno tam, kde na vás čeká váš protějšek. A důvodem nemusí být ani to, že jste se den před tím do krve pohádali. V jeho/její přítomnosti se prostě necítíte příjemně. Věčné „dusno“. V napětí čekáte, kdy a odkud na vás vyskočí nějaký problém. Výčitka, kritika… Jakou bude mýt vaše polovička zase náladu. A tak se klidně raději zdržíte v práci nebo s kamarádem na pivu a doufáte, že až přijdete, vaše polovička už bude spát.
Nemáte potřebu druhému ani odepsat
Už jsou to desítky minut, co vám v telefonu pípla zpráva od partnera (partnerky). Možná máte i pár zmeškaných hovorů. Ale místo toho, abyste drahému odpověděli, hovor vyřídili, děláte mrtvého brouka. Reakci oddalujete. Máte připravenou výmluvu, že jste nestíhali nebo měli vybitý telefon. Důvod? Na svou polovičku prostě nemáte náladu.
Vyhýbáte se společnému plánování
Když váš partner (partnerka) začne mluvit o velkých společných plánech, raději odvedete řeč jinam. Z fantazírování, že byste si mohli vzít hypotéku a koupit si baráček se zahradou nebo si snad pořídit potomka, máte osypky. Maximální horizont, kam dohlédnete s touto osobou, je zítřejší odpoledne. „Já prostě neplánuji,“ balamutíte sami sebe.