Diamant Koh-i-noor není známý jen svou hodnotou a komplikovanou historií. Po desetiletí ho provází pověst, že přináší smůlu mužům, kteří ho vlastní nebo nosí. U tak slavného diamantu by to mohlo působit jen jako zajímavost navíc, jenže právě tahle legenda se stala pevnou součástí jeho příběhu.
Pověst o prokletí stojí hlavně na tom, kolik pádů, násilí a zvratů Koh-i-noor provázelo. Diamant během staletí měnil majitele po válkách, invazích a rozpadech říší. Právě z toho časem vznikla představa, že kámen nepřináší moc a slávu, ale spíš neštěstí. Dokázat to samozřejmě nejde, podobné příběhy ale u slavných předmětů obvykle přežijí déle než samotná fakta.
V britském královském prostředí se legenda uchytila natolik, že se často připomíná jednoduché pravidlo: Koh-i-noor nemají nosit muži. V moderní době se proto diamant spojoval hlavně s královnami a královskými manželkami. Nosila ho královna Viktorie a později byl zasazen do korun dalších členek královské rodiny. I tím pověst o prokletí dál sílila.
Právě proto se o Koh-i-nooru znovu mluvilo i před korunovací Karla III. Neřešilo se jen to, jestli se slavný diamant objeví na veřejnosti, ale i to, zda by si Británie vůbec troufla znovu ho vytáhnout při tak sledované události. Nakonec zůstal stranou. Kamila při korunovaci použila jinou korunu a Koh-i-noor se do obřadu nedostal.
Nešlo ale jen o starou legendu. Koh-i-noor je dodnes i politicky citlivý symbol, protože jeho vlastnictví dlouhodobě zpochybňují země, které se hlásí k jeho minulosti. Právě spojení historického sporu a pověsti o neštěstí z něj dělá výjimečný případ. U jiných korunovačních klenotů se řeší hlavně cena nebo řemeslné zpracování. U Koh-i-nooru se pořád řeší i to, jestli nenosí smůlu.
Možná právě proto ten příběh pořád funguje. Na jedné straně stojí slavný diamant, na druhé legenda, která z něj dělá skoro temný talisman. A i když pro prokletí neexistuje žádný důkaz, u Koh-i-nooru to vlastně není to hlavní. Stačí, že tomu dost lidí věří, nebo se aspoň tváří, že není radno to pokoušet.