Co člověk vnímá ve chvíli, kdy mu přestane bít srdce? Nová studie naznačuje, že někteří pacienti si mohou uchovat schopnost vnímat zvuky i během resuscitace. Vědci ve Velké Británii a Španělsku testovali paměť lidí, kteří přežili zástavu srdce. Výsledky však nedokazují existenci posmrtného života. Informují o tom Unexplained Mysteries a Daily Mail.
Do výzkumu se zapojilo více než 140 pacientů ohrožených zástavou srdce ve 13 nemocnicích. Pokud u nich k zástavě došlo, přehrávali jim výzkumníci během prvních dvou minut oživování zvuky prostřednictvím reproduktoru.
Life after death mystery deepens as scientists find signs of consciousness in ‚clinically dead‘ patients https://t.co/xTmEVYDojL https://t.co/VZENJKHYjo
— Daily Mail US (@Daily_MailUS) October 31, 2026
Jedna skupina poslouchala přírodní zvuky, například zpěv ptáků, déšť nebo mořské vlny. Další slyšela nově vytvořené melodie, které pacienti nemohli znát z dřívějška. Třetí skupině vědci pouštěli stejné melodie, ale za odlišných experimentálních podmínek. V prvních dvou skupinách rozhodoval o přehrání jednotlivých zvuků systém využívající kvantový počítač. Ve třetí skupině se tento postup nepoužíval.
Ti, kteří resuscitaci přežili, následně absolvovali paměťový test. Dostali deset zvukových ukázek, z nichž pět během oživování skutečně zaznělo a dalších pět nikoli. Jejich úkolem bylo rozpoznat, které slyšeli.
Mozek může zůstat aktivní
Účastníci prvních dvou skupin správně rozpoznali v průměru šest až sedm ukázek z deseti. Třetí skupina dosáhla přibližně pěti správných odpovědí, tedy výsledku odpovídajícího náhodnému hádání.
Výzkumníci také zaznamenali souvislost mezi nižší hladinou kyslíku v mozku a lepším rozpoznáváním zvuků či intenzivnějšími prožitky blízké smrti. Podle autorů mohou některé mozkové procesy přetrvávat i při závažném narušení krevního oběhu.
Zástava srdce ovšem neznamená okamžité ukončení veškeré mozkové činnosti. Při resuscitaci může masáž srdce nadále zajišťovat částečný přísun krve do mozku. Zjištění proto nelze považovat za důkaz vědomí po nevratné smrti.
Autoři upozorňují také na praktický dopad. Zdravotníci by podle nich měli s pacienty při oživování komunikovat ohleduplně, protože někteří si mohou později vybavit zvuky nebo rozhovory ze svého okolí.