Bývá zvykem, že po vítězném zápase by kterýkoliv jiný sportovec explodoval radostí. To však není případ letošního vítěze Turnaje mistrů. Poprvé v kariéře ho ovládl Rus Medveděv, že by ze svého největšího vítězství měl ale nějakou extra radost, to na něm vidět nebylo. „Chci být v něčem speciální,“ říká sám.
Turnaj mistrů. Závěrečný turnaj tenisové profi sezóny byl letos na programu v hale v Londýně na konci listopadu. Ze základních skupin 8 hráčů se dostala do dalších bojů jen čtveřice nejlepších. Letos to vyšlo jednoznačně – semifinálové boje měla na starost světová čtyřka žebříčku ATP. Do finále se ale, světě div se, prostříleli dva papírově nejhorší.
Djokovič nestačil na Thiema, Nadal za na Medveděva. Dva z posledně jmenovaní z obou dvojic se pak střetli ve finále. To vyšlo lépe pro 24letého ruského tenistu Daniila Medveděva, který triumfoval po setech 4:6, 7:6 a 6:4. Medveděvovi se něco podobného nikdy v kariéře nepodařilo. Nevyhrál zatím žádný major, maximem pro něj bylo finále US Open. Teď ovládl prestižní Turnaj mistrů. Oslava ale za moc nestála.
„Když vidím předchozí vítěze, jak křičí, brečí a lehají si za zem, říká si, že chci být v něčem jedinečný. Třeba ve fotbale někteří hráči také neslaví. V tenise jsem ale asi úplně první,“ prohlásil vítěz po zápase. Jeho oslavu provázela jednoduchost – letmý úsměv, pokrčení rameny a potřesení soupeřovou rukou.
„Vítězství sice neslavím, vím ale, že jsem předvedl asi nejlepší zápas své kariéry,“ žulil se Medveděv.