Bušení pěstmi do hrudníku dle vědců gorilím samcům umožňuje signalizovat jejich velikost a vyhnout se tak soubojům s většími soupeři. Díky husté vegetaci jejich přirozeného prostředí totiž samci někdy nemohou zvážit své možnosti vůči soupeři pouhým pohledem. O studii informuje deník The Guardian.
Ikonické gorilí samce bušící pěstmi do hrudi můžete vidět ve filmech jako je Tarzan či King Kong. Vědci nyní uvádějí, že toto chování může samec dělat, aby se předvedl a poskytl o sobě informace. V husté vegetaci, kde gorily přirozeně žijí, totiž nemusí být samci schopni odhadnout svého soupeře pouhým okem. Bití do hrudi jde ale slyšet i více než kilometr daleko.
„Zjistili jsme, že je to rozhodně skutečný a spolehlivý signál – samci tak předávají informace o své skutečné velikosti,“ uvedl pro Guardian Edward Wright, spoluautor výzkumu z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Německu.
V rámci výzkumu Wright spolu se svými kolegy studoval šest dospělých samců horských goril (Gorilla beringei beringei) a jejich bití do hrudi v národním parku Volcanoes ve Rwandě.
Wright spolu se svými kolegy studoval šest dospělých samců horských goril. Foto: Unsplash
Gorily studovali vědci v období od listopadu roku 2015 do července 2016. U těchto šesti samců zaznamenali celkem 36 případů bušení do hrudi. Poté analyzovali nahrávky. Ke studiu využili kamery společně s dvěma paralelními zelenými lasery o známé vzdálenosti, aby také určili šířku zad každé gorily.
Velká zvířata vydávají zvuky o nižší frekvenci
Na základě výsledků vědci zjistili, že doba trvání úderů, počet úderů a jejich tempo během jednoho případu nebyly spojeny s velikostí gorily. Ovšem průměrná maximální frekvence produkovaného zvuku byla tím nižší, čím větší byla gorila.
Větší velikost těla byla navíc dle týmu spojena s jejich sociálním postavením a jejich reprodukčním úspěchem, a to nejen z hlediska počtu samic, ale i z hlediska potomků. To naznačuje, že by tak velikost těla mohla být spojena s jejich bojovou zdatností.
Nová studie ukazuje, že by bití do hrudníku mohlo být pro samce užitečným způsobem, jak vyjádřit svou velikost. Dle Wrighta by jim to mohlo pomoci vyhrát partnera i vyhnout se potenciálně nebezpečným soubojům.
„Docela často je to všechno o úderu na hrudi a pak nebojují,“ řekl Wright a dodal, že tím měří, kdo má fyzickou výhodu. Menší si pak dle něj pravděpodobně uvědomí, že nemá smysl, aby s větším samcem bojoval, protože pravděpodobně prohraje a zraní se.
Záhadou však zůstává, proč při bušení do hrudi vydávají velká zvířata zvuky o nižší frekvenci. „Mohlo by to být objemem hrudníku nebo velikostí pěsti nebo kombinací těchto dvou, protože pravděpodobně spolu korelují,“ řekl Wright a dodal, že větší samci mají také pravděpodobně větší laryngeální vzduchové vaky v hrudní dutině, což může být dalším faktorem.
Dle profesorky Anny Nekaris, odbornice na primáty z Oxford Brookes University, která se do práce nezapojila, bude v budoucnu zajímavé, pokud by menší gorily s užšími zády nebo hrudníky dokázaly napodobit větší. „Taková studie může vést k dalšímu výzkumu, který by zjistil, jak by zvířata mohla být schopna manipulovat s „poctivými“ signály,“ dodává.