Chtěl být králem svobodného světa, tak založil vlastní národ

Boloňský inženýr Giorgio Rosa chtěl mít kontrolu nad svým vlastním životem. Toužil po svobodě, a tak koncem 60. let minulého století založil v Jaderském moři vlastní mikrostát – Růžový ostrov. Jeho bláznivý příběh inspiroval i filmaře. Před několika lety o něm natočili snímek pro streamovacího giganta Netflix. Informovaly o tom stanice Sky News a BBC.

Kam až může dojít boj za nezávislost, ukázal v roce 2020 snímek L’incredibile storia dell’isola delle rose (Neuvěřitelný příběh Růžového ostrova). Podle producenta Mattea Roverea je dílo z 85 procent pravdivé. Všechny události a postavy jsou podle skutečnosti, jen některá jména byla pozměněna.

Skutečnost, že se tento příběh odehrál, je těžko uvěřitelná. Rosa, který se s filmaři setkal dvakrát, než v roce 2017 zemřel ve svých dvaadevadesáti letech, se koncem 60. let minulého století vzepřel italské vládě.

Štval ho svět, a tak si udělal vlastní

V té době zuřila válka ve Vietnamu a protesty za občanská práva v USA. Pravidla a předpisy se staly důležitějšími než dříve, často za cenu osobních svobod.

„Bylo to období, kdy lidé snili. Každý měl svou vlastní představu o budoucnosti,“ vyjádřil se k tomu herec Elio Germano, který ve filmu hraje Rosu.

Rosu už nebavila dusivá italská politika a drsná společnost konce 60. let. Chtěl být králem vlastního světa bez pravidel. Chtěl vytvořit vlastní zákony a pravidla. Proto založil v Jaderském moři nezávislý mikrostát.

Jednalo se o plošinu o rozloze 400 metrů čtverečních postavenou z betonu, dřeva a oceli. Nacházela se necelých 11,6 kilometru od pobřeží Rimini. Růžový ostrov měl svůj erb, jazyk i měnu a nacházel se mimo teritoriální vody Itálie. Byl tedy svobodnou jurisdikcí oddělenou od této země.

Na plošině se nacházel bar, restaurace, obchod se suvenýry a dokonce pošta. Růžový ostrov se stal nesmírně populárním a lákal mnoho turistů. Ihned po dokončení si ostrova všimla média a následně i mládež unavená z války, která protestovala za svobodu.

Trn v oku italské vlády

Růžový ostrov se sice nacházel mimo italskou jurisdikci, Řím to však viděl jinak. Opakovaně se ho snažil zavřít. Dokonce se pokusil pošramotit jeho pověst tvrzením, že se na něm holduje nelegálním aktivitám. Tím ale italská vláda docílila opaku – na ostrov mířilo stále více nadšenců.

Římu došla trpělivost. Pouhých 55 dní od vyhlášení nezávislosti došlo k blokádě Růžového ostrova italským námořnictvem a obsazení armádou. Ta se pokusila plošinu odpálit výbušninami. Neúspěšně. Výbuch ji jen poškodil.

Ránu z milosti konstrukci uštědřila v únoru 1968 až silná bouře. Její zbytky dodnes leží na mořském dně.