Danakilská proláklina v severní Etiopii vypadá jako cizí planeta. Síra, kýčovitě zbarvená jezírka, výpary, které pálí v krku, a vedro, které se nevzdává ani v zimě. Místní horníci tu po staletí těží sůl. Dnes láká nejen vědce, ale i cestovatele.
Danakil leží v oblasti Afarského trojúhelníku, kde se pomalu rozestupují tři tektonické desky. Krajinu tvoří praskliny, solné pláně a sirné prameny, které zbarvují půdu do žluté, oranžové a tyrkysové. Vědci tu zkoumají život v extrémních podmínkách. Mikrobi z této oblasti totiž naznačují, že život by se mohl uchytit i na Marsu.
Despite being firmly on Earth, the Danakil Depression in Ethiopia could fooI you into thinking you’ve stepped onto an alien planet.
With its fiery volcanoes, bubbling lava, and surreal acidic springs, it’s a raw adventure into nature’s wild extremes. pic.twitter.com/yT2NlO7c86
— Africa First (@AfricaFirsts) October 7, 2025
Sůl, sopky a krajina, která páchne peklem
Místní horníci putují ke slaným pánvím s karavanami velbloudů. Těží solné bloky, nakládají je na zvířata a putují několik dní zpět do Mekele. Cestovatelé mezitím míří jinam: k sirným poli v Dallolu, kde země syčí, mění barvy a páchne po síře, a k sopce Erta Ale, jednomu z mála míst na světě s trvalým lávovým jezerem.
Erta Ale připomíná kulisu z komiksu. Láva bublá několik metrů pod vámi a teplo z kráteru člověka doslova spaluje. K okraji kráteru se chodí pěšky. Výstup začíná za tmy, takže čelovka a šátek na sirné výpary nejsou volitelné doplňky, ale nutnost.
Jak se tam jede a co vás čeká
Většina cestovatelů vyráží z Mekele. Po první hodině asfalt mizí a konvoj džípů se noří do prachu vyprahlých pustin. Cesty neexistují, jen vyjeté stopy. Proto vláda vyžaduje alespoň dva vozy: auto se tu snadno zahrabe do písku a bez pomoci se nehne.
Nocuje se v těch nejzákladnějších podmínkách. Pod širákem, v přístřešcích, občas mezi blechami. Ale ráno vás čeká svět, který vypadá jako špatně nasvícené filmové studio: solné krusty, mělká jezírka zářící zelení a žlutí, a v dálce trhliny, ze kterých stoupá pára.
Kdy jet a jak přežít
Danakil je horký i v zimě. V lednu teploty běžně přesahují 34 stupňů, v létě se šplhají k padesátce. Proto místní průvodci mluví o období od listopadu do března jako o jediné rozumné volbě. V létě se tu sice výpravy konají, ale většina lidí si zážitek neužije.
Bez průvodce se do oblasti nesmí. Půda je křehká, místy dutá a může se propadnout pod nohama. Některé prameny mají teplotu kolem sto stupňů, pH je téměř nulové. „Musíte vědět, kam šlápnout,“ říkají místní, a není to přehnané varování.
Proč sem lidé jezdí
Danakil není krásný v klasickém slova smyslu. Je extrémní, nepřátelský a nekompromisní. A právě to přitahuje cestovatele, kteří hledají neobvyklý zážitek. Sopka, barvy Dallolu, ticho solných plání a pocit, že jste v místě, kde Země ještě není hotová – to vše z Danakilu dělá jednu z nejpamátnějších cest, jaké můžete podniknout.