Island byl opět svědkem ohnivého a zuřivého představení, kdy lávové fontány osvětlovaly ranní oblohu. Nedávná erupce ušetřila evakuované město Grindavík, ale způsobila značné škody. Pohltila potrubí zásobující teplem a horkou vodou tisíce lidí v oblasti a zablokovala silnice vedoucí k oblíbenému turistickému místu Modrá laguna. Jednalo se o třetí erupci na poloostrově Reykjanes od prosince 2023 a šestou od roku 2021.
Vědci se domnívají, že jde pouze o začátek delšího období sopečné činnosti, které může trvat desítky let nebo dokonce staletí. „Island je jedním z vulkanicky nejaktivnějších míst na světě, nachází se nad geologickou horkou oblastí, kde k povrchu stoupají chomáče horkého materiálu,“ vysvětluje profesorka Tamsin Mather, vědkyně zabývající se výzkumem Země z Oxfordské univerzity. „Země se také nachází na hranici mezi euroasijskou a severoamerickou tektonickou deskou, které se od sebe pomalu vzdalují a vytvářejí tak prostor pro proudění žhavé roztavené horniny neboli magmatu.“
Is Iceland entering a new volcanic era? https://t.co/56fl8zXgjD
— BBC News (World) (@BBCWorld) February 10, 2024
Na poloostrově Reykjanes, kde se nachází více než 30 činných sopek, po stovky let proudí láva. Poslední taková aktivita mohla začít již v 8. nebo 9. století a trvala až do roku 1240. Předpokládá se, že současné erupce, které následují po 800leté přestávce, jsou součástí cyklu vyšší aktivity. „V této oblasti existují důkazy o zhruba třech takovýchto epizodách za posledních 4 000 let,“ dodává profesorka Mather.
Předvídání načasování těchto erupcí je pro Island naléhavým problémem, zejména proto, že v nebezpečné zóně leží město Grindavik a geotermální elektrárna, která je klíčovou národní infrastrukturou. „Nyní, když se erupce opakují, mají vědci mnohem lepší představu o tom, co se děje,“ míní Dr. Evgenia Ilyinskaya, vulkanoložka z University of Leeds. „Sledují, jak se země nafukuje, když magma vystupuje z hloubky pod ní. A nyní mohou skutečně s mnohem větší jistotou říci, kdy lze očekávat, že se magma začne prodírat zemí.“
Přesné určení místa erupce však zůstává problémem. Na rozdíl od kuželovitých sopek se magma na poloostrově Reykjanes drží volně pod větší plochou a vyvěrá puklinami nebo trhlinami, které se mohou táhnout na kilometry daleko. Navzdory vybudování rozsáhlých bariér kolem města a elektrárny může trhlina, která se otevře uvnitř bariér, způsobit značné škody, jako tomu bylo v lednu v Grindavíku.
Delší období erupcí by mohlo mít pro Island vážné důsledky. „Jedná se o nejhustěji osídlenou část Islandu – 70 % obyvatel žije v okruhu asi 40 km,“ vysvětluje doktorka Ilyinskaya. „A nachází se zde veškerá klíčová infrastruktura – tedy hlavní mezinárodní letiště, velké geotermální elektrárny a také spousta turistické infrastruktury, která tvoří velkou část islandské ekonomiky.“
Potenciálnímu riziku čelí také hlavní město země, Reykjavík. „Jedním ze scénářů, který by byl pro Reykjavík nebezpečný, je, kdyby se erupce posunuly dále na východ podél poloostrova – na území dnešního Reykjavíku se nacházejí lávové proudy staré 1 000 let z posledního erupčního cyklu, takže na základě toho není vyloučeno, že by tam při budoucích erupcích mohly proudit lávové proudy,“ varuje Ilyinskaya.
Vědci nyní studují různé sopečné systémy na celém poloostrově, aby mohli předpovědět budoucí výskyt. „V posledním cyklu začaly první erupce v systémech na východě a migrovaly na západ, přičemž tu a tam se objevilo několik záchvěvů,“ uvedl Dr. Dave McGarvie z Lancasterské univerzity.
Navzdory nedávnému utichnutí sopečné erupce na jihozápadě země, o kterém informoval islandský meteorologický úřad, odborníci varují, že další erupce mohou přijít brzy. Země se připravuje na to, co by mohlo být dlouhou a ohnivou budoucností.