Pozorování vesmíru je pohledem do minulosti. Světlo, které k nám dorazí, ukazuje objekty tak, jak vypadaly v době, kdy ho vyslaly. Nejbližší zdroje světla, jako je Slunce, jsou od nás vzdáleny jen několik minut. Světlo hvězd a galaxií je staré tisíce, miliony nebo dokonce miliardy let.
Sluneční světlo potřebuje k Zemi přibližně 8 minut a 20 sekund. Světlo od nejbližší hvězdy Proxima Centauri k nám cestuje 4,2 roku. Hvězda Sirius, nejjasnější na obloze, se objevuje tak, jak vypadala před 8,6 lety. Každá další hvězda ve vesmíru přidává časovou vzdálenost.
Nejvzdálenější hvězdy viditelné pouhým okem jsou až 10 tisíc let staré. Galaxie, jako je sousední Andromeda, nám zprostředkovávají pohled dva a půl milionu let do minulosti. NASA uvádí, že s moderními teleskopy, jako je Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), dokážeme vidět světlo galaxií staré přes 13 miliard let.
Vesmírný teleskop Jamese Webba objevil galaxii JADEs-GS-z14-0, jejíž světlo k nám dorazilo po 13,5 miliardě let. Tato galaxie existovala pouhých 300 milionů let po Velkém třesku, píše server Big Think. Tento rekordní objev posouvá naše chápání raných fází vesmíru a ukazuje, jak daleko do minulosti můžeme nahlédnout.
Nejstarší světlo, které vidíme, pochází z dob krátce po Velkém třesku. Kosmické mikrovlnné pozadí, poprvé zkoumané satelitem COBE a později upřesněné misemi WMAP a Planck, ukazuje vesmír tak, jak vypadal před 13,8 miliardami let, uvádí server ESA.
Vzdálenost, kam až dohlédneme, je limitována rychlostí světla a stářím vesmíru. Světlo, které je stále na cestě k nám, nás čeká v budoucnosti. Jak uvedl Big Think, „každý pohled do vesmíru je pohledem do minulosti, a přesto nám znovu ukazuje budoucnost našich objevů“.