Američanka Lyndsi Johnson (28) dříve pracovala jako letecký mechanik naftových motorů pro americké námořnictvo. Nyní tráví až 23 hodin denně na lůžku. Neudrží se na nohách kvůli omdlévání a závratím. Nemoc, kterou trpí, nazývá „alergií na gravitaci“. O jejím příběhu napsal Independent a Daily Star.
Dříve schopná mechanička Lyndsi Johnson začala trpět závratěmi a nevolnostmi. První problémy se objevily v říjnu 2015 – bolesti břicha a zad. Lékaři ale nedokázali přijít na to, co je špatně. V květnu 2018 byla kvůli neustávajícím potížím propuštěna z armády. Po dalších šesti měsících začaly být projevy už neúnosné, začala zvracet.
Woman ‘allergic to gravity’ faints up to 10 times a day due to rare syndrome – The Independent https://t.co/9Kj7FxE4vY
— Ella – Not today, Tomorrow’s not good either™ (@EllaLeeUK) August 30, 2022
„Bylo to tak špatné, že jsem bolestí křičela a při zvracení jsem byla jako by mě posedl ďábel,“ popisuje Johnson na serveru Independent. Během několika posledních let byla i několikrát hospitalizována v nemocnici, ale bylo jí řečeno, že problémy jsou pravděpodobně nervového původu. V průběhu let se však její stav zhoršil natolik, že omdlévala a zvracela i desetkrát denně. Až letos v únoru jí byl diagnostikován syndrom posturální tachykardie (POTS) – abnormální zvýšení srdeční frekvence v momentě, kdy se ležící člověk posadí či vstane.
Paní Johnsonová z Bangoru v americkém státě Maine o svém stavu hovoří jako o alergii na gravitaci. „Jsem alergická na gravitaci – zní to šíleně, ale je to tak,“ řekla pro Independent. Díky lékům se počet omdlení prý snížil na tři denně, stále je to ale pro ni i pro její okolí velké omezení. Nemůže dělat běžné věci a musí být v neustálé péči svého manžela Jamese (30).
Přesto je vděčná
„Nemohu vstát na déle než tři minuty. Hned je mi na omdlení, dělá se mi špatně, nebo prostě omdlím. Cítím se mnohem lépe, když si lehnu,“ líčí své příznaky. Pokud se posadí, pro zmírnění nevolností prý musí sedět se zkříženýma nohama. Může vstávat pouze k jídlu nebo do sprchy.
„Jsem v posteli celý den – až 23 hodin denně. Nikdy jsem si nemyslela, že ve dvaceti osmi letech budu potřebovat ve sprše sedátko pro invalidy. Už nemůžu opustit svůj dům. Neexistuje žádný lék, ale jsem tak vděčná za Jamese a za to, co mám,“ dodává dojemná slova.