Od svého debutu se série Mafia postupně posouvala vpřed dekádami. Jednička nás vzala do třicátých let, dvojka se odehrávala ve čtyřicátých i padesátých a Mafia III nás hodila do bouřlivých šedesátek. Logickým dalším krokem by tedy byly sedmdesátky, možná osmdesátky. Vývojáři ale vyměnili pohodlí velkoměsta za prach Sicílie na počátku 20. století. A sázka se vyplatila.
Po experimentování s otevřenějším světem v rozporuplně přijímané Mafii III se The Old Country vrací k lineárnímu, příběhově vedenému stylu jedničky a dvojky. Otevřený svět tu slouží spíš jako kulisa – živá, detailní a malebná sicilská krajina, kterou projíždíte mezi misemi. Žádné věže k odškrtávání, žádné ikony k vyčištění. Jen příběh. A ten je v centru pozornosti od první minuty. Možná právě tento aspekt fanoušci hledali. A vývojáři se poučili z „trojky“.
Rodina
Příběh začíná v roce 1904. Sleduje mladého Enza Favaru, jenž uniká z pekla sírových dolů ovládaných krutým klanem Spadaro. Útočiště najde u jejich rivalů, rodiny Torrisi. Od té chvíle čekejte všechny klasické figury gangsterských příběhů: spravedlivý mentor, věrný kamarád se slabostí pro průšvihy, mocný Don se svým cynickým consigliere, slizký rival a samozřejmě zakázaná láska. Pro pozorné fanoušky jsou tu i drobná propojení s předchozími díly.
Ano, příběh je poměrně předvídatelný a za 13 hodin ho zvládne každý, kdo má alespoň základní znalost mafiánských filmů. Jenže díky silnému scénáři a ještě silnějším dabérským výkonům funguje skvěle. Přestože se zdálo, že má studio strach z České republiky a českých fanoušků, obavy byly liché. Dabing je úchvatný, můžeme být opět hrdí na odkaz, který naše kotlina dala světu v podobě Mafia 1.
Klasická akce s nádechem divokého západu
The Old Country se hraje jako typická krycí střílečka poslední dekády. S tím rozdílem, že tu místo samopalů vládnou revolvery, opakovačky a brokovnice. A protože jsme na začátku 20. století, občas se střílí i ze sedla koně. AI občas působí trochu ospale, ale přestřelky jsou zábavné a funkční.
Stealth mechaniky nepřinášejí revoluci, ale působí promyšleně – od házení mincí pro odvedení pozornosti až po uklízení těl do beden. Enzo má i schopnost krátce zvýraznit nepřátele v okolí, což tvůrci vysvětlují jeho „instinkty“. I když by se to možná dalo chytřeji zasadit do příběhu. Nožová mechanika s omezenou „ostrostí“ působí trochu zbytečně, a proto většina hráčů sáhne raději po škrcení.
Zajímavou novinkou jsou souboje nožem jeden na jednoho. Jsou filmově pojaté, krvavé, ale působí spíš jako mezihra, než skutečná výzva. Vypadají skvěle, ale většinu času máte pocit, že jen čekáte na další cutscénu.
Volba zbraně
Přestože se souboje za nějaký čas stanou opravdu předvídatelné, například nepřátele po jisté době sami přijdou Enzovi do rány, oceňujeme, že střelba působí mnohem realističtěji. Je složitější mířit, neběháme po světě s celým arsenálem a osmi bednami nábojů, musíme více přemýšlet a volit odpovídající kalibr.
Je čas jít dál
Mafia: The Old Country nepřináší otevřený svět plný aktivit, ani experimentální mechaniky. Místo toho servíruje hutný, atmosférický příběh zasazený do netradiční éry mafie. Doufejme, že tady Hangar 13 nekončí. Je načase odhalit, co nového skrývá Empire Bay.