Kus vesmírné horniny, který před dvěma lety dopadl do domu v americkém New Jersey, přinesl vědcům nečekaně zachovalý materiál. Jeho rozbor odhalil pozůstatky dávných solných roztoků, aminokyseliny a další organické sloučeniny.
Meteorit prolétl 16. července 2024 nad východním pobřežím Spojených států. Jeho průlet doprovázela tlaková vlna a zachytily jej kamery v několika státech. Jeden z úlomků následně prorazil střechu domu v Hillsborough v New Jersey a dopadl do ložnice.
Majitel domu po nárazu našel ve stropě otvor a v místnosti černé úlomky i prach. Materiál posbíral v rukavicích, zabalil do hliníkové fólie a uložil do skleněných nádob. Tím jej ochránil před vlhkostí a dalšími nečistotami, které by mohly ovlivnit výsledky pozdějšího zkoumání.
Vzácný a mimořádně zachovalý vzorek
Vědci meteorit pojmenovali Hillsborough a zařadili jej mezi uhlíkaté chondrity typu CM1/2. Jde teprve o druhý zaznamenaný pád meteoritu tohoto druhu. Hornina navíc pochází z vodou bohatého asteroidu, který se zřejmě vytvořil v raném období Sluneční soustavy.
Uvnitř vzorku výzkumníci objevili drobné části s vysokým obsahem sodíku. Podrobnější rozbor ukázal, že na mateřském asteroidu kdysi proudila slaná voda. Ta se postupně odpařovala a v puklinách horniny po sobě zanechala soli. Podobné látky byly nalezeny také ve vzorcích z asteroidů Bennu a Ryugu.
Meteorit obsahoval rovněž rozmanitou směs aminokyselin a dalších organických sloučenin. Jejich zachování umožnilo především rychlé a opatrné uložení úlomků bezprostředně po dopadu. Vědci díky tomu mohli zkoumat látky dříve, než je změnilo pozemské prostředí.
Vodítko k počátkům života
Výsledky zveřejněné v časopise Science Advances podporují teorii, podle které mohly uhlíkaté asteroidy dopravovat na mladou Zemi organický materiál. Nález života samotného to neznamená. Aminokyseliny a další zachycené sloučeniny však patří mezi látky, které mohly přispět k jeho vzniku.
Analýza zároveň ukázala, že slané roztoky mohly být na prvotních asteroidech rozšířenější, než se dosud předpokládalo. Výzkumníci nyní pokračují ve zkoumání vzorku, aby podrobněji zmapovali působení vody na vesmírná tělesa stará více než 4,5 miliardy let.