Paul Alexander je jedním ze dvou lidí, kteří jsou celoživotně upoutáni v tzv. železné plíci. Dnes již zastaralém přístroji, který umožňuje dýchat lidem s ochrnutím plic. „Je to jako být pohřben zaživa,“ říkají. Napsal o tom Daily Star.
V roce 1952 Paulovi Alexanderovi z Dallasu lékaři diagnostikovali dětskou obrnu. Vysoce nakažlivé virové onemocnění nervového systému, které postihuje míchu a může způsobit celoživotní ochrnutí i smrt. Muž mohl hýbat pouze hlavou, krkem a ústy, nemohl dýchat. Málem zemřel. Život mu zachránila až tzv. železná plíce, speciální vzduchotěsný tubus, který prostřednictvím podtlaku nasává kyslík, což umožňuje rozhýbat ochromené plíce.
The last ‚iron lung‘ survivors that „shouldn’t be alive“ https://t.co/VcEuDnzqer
— Daily Star (@dailystar) February 10, 2023
V plicním ventilátoru z 20. let minulého století je upevněné celé tělo, ven kouká jenom hlava. Tento stroj muže drží při životě již sedm desetiletí. Paul onemocněl v šesti letech na předměstí Dallasu v Texasu. Ochrnul a byl převezen do nemocnice. „Ztratil jsem všechno: schopnost se pohybovat, nohy mě neudržely a také jsem nemohl dýchat,“ vzpomíná v Daily Star. Navzdory fatálnímu handicapu si však pan Alexander šel za svými životními cíli. Dokázal si splnit sen – stát se právníkem.
Studoval „na dálku“. Nebyl schopen si dělat poznámky, a tak se naučil vše nazpaměť. V roce 1967 promoval. Byl prvním, komu se to podařilo na střední škole v Dallasu, aniž by ji kdy fyzicky navštěvoval. V roce 1978 vystudoval University of Texas a v roce 1984 se stal doktorem práv. Od té doby se zabýval právem po desetiletí a vybudoval si úspěšnou kariéru.
Žabí technika dýchání
Časem se dokonce naučil techniku tzv. „žabího dýchání“, díky němuž byl schopen alespoň na několik minut přístroj opustit. Tato technika spočívá ve „spolknutí vzduchu“, jako to dělají právě žáby, vysvětluje online deník. „Dělám to samé, co všichni ostatní. Probudím se, umyji si obličej, vyčistím si zuby, oholím se, dám si snídani – jen s tím potřebuji trochu více pomoci,“ říká Paul.
V roce 2020 Paul vydal svou biografii Tři minuty pro psa: Můj život v železné plíci. Za vznikem této knihy je pět let práce, kdy Paul psal každé jednotlivé slovo perem připevněným k tyčce, kterou držel ústy. Nyní je mu 76 let a je držitelem rekordu v Guinessově knize rekordů jako člověk, který strávil nejdelší dobu života v železné plíci.
Je tu však ještě jedna další osoba, která tento „zastaralý“ zdravotnický systém stále využívá. Američanka Martha Lillard. I ona se nakazila dětskou mozkovou obrnou. Ve své „železné největší kamarádce“, jak ventilátor nazývá, dosud strávila 69 let.
„Je to skoro jako být pohřben zaživa, víte – je to tak děsivé,“ řekla v rozhovoru pro rádio Diaries. „Měla jsem potíže s dýcháním. Pamatuji si, jak jsem si nahlas stále dokola opakovala: ‚Neumřu‘,“ líčila svůj silný příběh. Martha je velká bojovnice, a i přes savé omezení se snaží žít co nejaktivnější život. Maluje, sleduje staré hollywoodské filmy a stará se o své bígly. Za svou železnou plíci je však vděčná. Říká: „To je to, co mě udržuje při životě. Je to to, co mě léčí. To mi umožňuje druhý den dýchat. Vnímám přístroj jako přítele, jako velmi drahého přítele.“
Znovuzrození přístroje v covidu
Podle Independent se technologie „železné plíce“ z konce 20. let minulého století v novém hávu vrátila do zdravotnictví během pandemie covidu. Modernější přístroj již neuvězní v kovové konstrukci celé tělo pacienta, ale jen trup. Lze na krátké protažení i vyndat ruce, aniž by se narušil podtlak.