Pod skalním převisem v horách nad Trabzonem stojí jeden z nejpodivuhodnějších klášterů světa. Sumela visí na úzké římse vysoko nad zeleným údolím a působí nepravděpodobně i při druhém pohledu. Dnes je z něj muzeum, které prošlo rozsáhlou obnovou a znovu láká návštěvníky.
Strmé stěny Pontského pohoří tu ukrývají kaple, dvory, knihovnu i zvonici. Areál vyrostl kolem jeskynního „skalního kostela“, jehož stěny pokrývají stovky let staré fresky. Příběh místa sahá ke křesťanským legendám i k realitě byzantské a osmanské správy. Dnes se Sümela uchází o zápis na seznam světového dědictví UNESCO.
Sumela Monastery, Turkey pic.twitter.com/9oog2JRVwF
— Architecture & Tradition (@archi_tradition) July 19, 2025
Složitá záchrana
Klášter přežil požáry, rabování i dlouhá léta bez dozoru. V posledních letech se dočkal systematické sanace skal a restaurátorských zásahů. „Pořád jsme bojovali s padajícími kameny,“ říká správce historických míst v Trabzonu Levent Alniak. „Abychom ochránili budovy i lidi, profesionální horolezci zajišťovali skálu ocelovými sítěmi a kotvami.“ Součástí prací bylo i čištění fasád a interiérů.
Obnova přinesla i překvapení. Odborníci našli skrytý tunel a dosud neznámou kapli, která zřejmě sloužila jako pozorovatelna. Na stěnách se otevřely dramatické výjevy nebe a pekla, života a smrti. Restaurátoři mezitím vraceli barvy postavám, které někdo kdysi poškodil. „Lidé psali přes fresky svá jména a jiné nápisy,“ říká restaurátor Şenol Aktaş. „Přemalováváme graffiti stylem a barvami co nejblíž originálu.“
K místním legendám patří i příběh o vyloupaných očích svatých na dosažitelných částech maleb. Dlouho se mluvilo o úmyslné destrukci. Zkušená průvodkyně Öznur Doksöz nabízí i jiné vysvětlení: „Lidé prý seškrabovali barvu a pili ji s vodou v naději na požehnání.“ Jistotu nemá nikdo, ale stopy na omítce zůstávají.
Jak klášter navštívit
Sumela stojí v národním parku Altındere asi hodinu jízdy od Trabzonu. K bráně vede dlážděná stezka a závěrečné schody, které prověří nohy i dech. U vstupu promítají krátký film o opravách a areál se dá projít zhruba za jednu až dvě hodiny. Počítejte s tím, že je to muzeum, ne živý klášter.
Kdo nechce řídit, může vyrazit z Trabzonu organizovaným mikrobusem nebo na půldenní výlet s cestovkou. V létě často jezdí i přímé dolmuše. V mimo sezonu se vyplatí vzít minibus do Maçky a pokračovat taxíkem. Cesta je krátká, ale počasí v horách se rychle mění, takže bunda a pevné boty nejsou zbytečný luxus.
Vstupné je placené a poslední roky výrazně zdražilo. Počítejte s částkou okolo 20 eur za osobu a případným poplatkem za parkování. U brány jsou toalety, prodejna suvenýrů a pár stolků na svačinu. V sezóně bývá plno, vyplatí se vyrazit brzy ráno.
Zaměřte se na detaily
Snímky z výšky poutají pozornost, ale skutečný dojem ze Sumely tvoří detaily. Jeskynní kostel s malbami z 13. století. Úzké pavlače a průchody mezi příbytky mnichů. Zbytky akvaduktu, po němž se na skálu vedla voda. A ticho, které nastane pokaždé, když ztichnou kroky návštěvníků a v údolí se rozléhá jen šum lesa.
Historie se tu nezapře. Podle tradice sahají počátky poutního místa do 4. století, rozhodující rozkvět ale přišel až ve středověku. Za Osmanů klášter dál fungoval a těšil se mimořádné úctě. Po zvratech 20. století osiřel, poklady se vytratily. Obnova posledních let dala klášteru druhou šanci.