Madeira patří k nejlepším ostrovům pro pěší turistiku v Evropě. Na malé ploše střídá ostré hřebeny, vlhké vavřínové lesy, dramatické pobřeží i slavné levády, tedy zavlažovací kanály lemované stezkami. Kdo přijíždí poprvé, nemusí řešit stovky tras. Několik osvědčených výšlapů vám ukáže ostrov v celé jeho kráse.
Madeira umí milovníkům turistiky nabídnout dvě tváře. Jednou jsou velké horské přechody vysoko nad oblaky. Druhou klidnější levádové cesty, kde se jde většinou pohodlněji a krajina se otevírá pomalu. Právě tahle kombinace dělá z ostrova mimořádně vděčné místo pro každého, kdo chce chodit, ale nechce každý den podstupovat náročný fyzický výkon.
Pro první návštěvu dává smysl vybrat si několik tras, které se navzájem doplňují. Jedna ukáže vrcholky hor, druhá severní lesy, třetí vodopády a další zase pobřeží. Některé trasy jsou slavné právem, jen je potřeba počítat s počasím, davem lidí a občas i s úzkými úseky.
The beauty of Madeira's Pico Arieiro to Pico Ruivo trail. pic.twitter.com/hJ5wAJlB0Y
— Travel Universe (@Traveluniverse) July 28, 2023
Hory, vodopády a ikonické levády
Nejvýraznější trasou zůstává přechod mezi Pico do Arieiro a Pico Ruivo. Cesta po hřebeni patří k tomu nejpůsobivějšímu, co Madeira nabízí. Vede vysoko nad mraky, je dlouhá, fyzicky náročná a plná schodů. Kdo nemá čas nebo jisté počasí, může projít jen část. I krátký úsek často stačí, aby člověk pochopil, proč tahle trasa patří mezi madeirské legendy.
Mírnější variantou je výstup na Pico Ruivo od Achada do Teixeiry. Není tak dlouhý ani tak náročný, přesto vás dovede na nejvyšší vrchol ostrova. Tady rozhoduje hlavně počasí. Nahoře může být chlad, vítr a mlha, i když ve Funchalu svítí slunce a teploty připomínají léto.
Velkou klasikou je také oblast Rabaçal. Trasa k 25 Fontes a k vodopádu Risco patří k nejznámějším na ostrově. Nabízí hustou zeleň, levády, vodu na každém kroku a poměrně dostupný terén. Právě proto bývá také přeplněná. Kdo chce klid, musí vyrazit brzo ráno. Později se z úzkých stezek stává pomalý pochod mezi skupinami.
Silný zážitek přináší i Levada do Caldeirão Verde. Začátek působí nenápadně, ale postupně přijdou tunely, užší pasáže a působivý vodopád v závěru. Tahle cesta spojuje les, vodu i dobrodružnější úseky. Není extrémně prudká, ale délka, bláto a úzké úseky ji posouvají o úroveň výš než pohodové rodinné procházky.
Pobřeží a kratší trasy pro širší publikum
Kdo chce jinou scenérii než hory a les, měl by zamířit na Ponta de São Lourenço. Východní výběžek ostrova nabízí suchou, skalnatou krajinu a neustále se měnící výhledy na oceán. Trasa nevypadá na papíře hrozivě, ale slunce, vítr a časté převýšení umí potrápit. Odměnou je jedno z nejvýraznějších pobřežních panoramat na Madeiře.
Na opačném konci obtížnosti stojí Vereda dos Balcões. Krátká a snadná cesta u Ribeiro Frio vede podél levády k vyhlídce na nejvyšší štíty ostrova. Je to ideální trasa pro den, kdy nechcete strávit v terénu půl dne, nebo pro chvíli, kdy počasí přeje spíš kratšímu výletu. Přesto nabídne výhled, kvůli kterému se na Madeiru jezdí.
Levada do Rei láká na klidnou zelenou trasu v lese. Levada dos Tornos zase nabízí snadno dostupnou cestu nad Funchalem. Vereda do Larano kombinuje levádu s dlouhou pobřežní stezkou a patří k velmi fotogenickým trasám. A Levada do Alecrim nebo Levada do Furado rozšiřují výběr pro ty, kdo už hlavní klasiky prošli a chtějí víc.
Při plánování výletů se vyplatí přemýšlet. Na Madeiře nerozhoduje jen délka trasy, ale vítr, mlha, úzké stezky a to, jak brzy vyrazíte. Některé levády působí snadně, ale po dešti kloužou. Jiné mají téměř nulové stoupání, jenže vedou kolem srázů nebo skrz tunely. Právě v tom je Madeira typická. Není to ostrov, kde stačí kouknout na počet kilometrů. Je potřeba číst terén. A pak si ho hlavně užít.