Když stojíte na rozcestí. Pokračovat ve vztahu, či odejít? Je mnoho důvodů, které vám velí zůstat. A pak to přijde. Nesnesitelný pocit, že s tím člověkem už nevydržíte ani minutu. Jak se zachovat?
Život není jednoduchý. Příběhy, kdy přijede bohatý a urostlý princ na bílém koni za sličnou princeznou, vzplane elektrizující láska a žijí spolu šťastně až do smrti, jsou jenom v pohádkách. A možná v pár reálných případech, které bychom spočítali na prstech jedné ruky.
Další jsou páry, které vypadají jako ze žurnálu, ovšem přiznávají, že vše není tak zalité sluncem, jak vypadá. „Občas bych ho zabila nebo vyměnila. Ale jenom občas,“ směje se sedmatřicetiletá Lucie, jejíž facebookový profil se hemží naaranžovanými rodinnými fotografiemi, z nichž sálá krystalické štěstí.
Když se rozum pere s nenávistí
A pak jsou dvojice, které spolu sice drží… Vlastně všechno je docela fajn. Přesto je tu hodně velký problém. Který stále dokola vyskakuje jako strašák. Jeden z nich cítí, že to není to pravé ořechové. Chvílemi dokonce nenávist. A vlastně ani neví proč.
Například jako to má pětatřicetiletá Monika:
„On je zlatý. Snesl by mi modré z nebe. Je opravdovou životní oporou. Spolu se zasmějeme, máme společné některé zájmy, a dokonce je mezi námi silná chemie. (Většinou.) Navíc je šikovný, vše opraví, zařídí… A ještě všechno platí. V podstatě sen každé ženy,“ vyjmenovává přednosti přítele Karla. Má to ale jeden háček. Nemiluje ho. A navíc ji pořád něčím štve. Frkáním, mlaskáním, pobíháním…
„Třeba to, že srká. Kafe, čaj, polívku, špagety. Už dopředu vím, že to udělá. Vždycky mám pocit, že mu snad jednu vrazím. Nebo když chodí po zahradě jen v trenkách. Klidně i před návštěvou. Myslím, že se propadnu studem. Jsem alergická i na jeho energy drinky, které nesnáším. Nebo na to, když si pokaždé objedná pečené koleno (je odpůrce lehčí stravy, kterou mám já ráda).“
Být hodný není všechno
Na pohled možná malichernosti. Pro ni k nevydržení. Monika je neustále na pochybách, jestli má jejich vztah budoucnost. „Říkala jsem si: Přece si nenechám ujít hodného chlapa, který mě miluje. Co by za to jiná dala. Doufala jsem, že i když jsme každý jiný, časem se sžijeme a třeba se i zamiluji. Jenomže je to spíš čím dál horší,“ svěřila se na internetu.
Co v takové situaci dělat? Možná, pokud na vás stojí celá fronta ideálních adeptů, pak je snadné řešení. Rozchod a vstříc „té pravé lásce“. Ale co když je vám pětatřicet nebo víc a nikdo nový není na obzoru? Raději riskovat, že už nenajdeme ani z půlky tak dobrého partnera, jako máme a zůstaneme sami nebo žít dál ve svazku, který má nějaké drobné mouchy?
Co člověk, to názor
Lidé v online diskuzi mají jasno. Někteří poukazují na to, že je slečna rozmazlená a nedovede si vážit toho, že má vedle sebe dobrého muže. „Někomu stačí, když je chlap slušný a ženu nemlátí, někdo musí mít dokonalého prince,“ rýpla si Jana J.
Další ale doporučují vztah ukončit. „Jak chcete tvořit pár a rodinu, když jste na něho vyloženě alergická,“ míní Štefan Z. „Když to nefunguje, nemá smysl to lámat přes koleno,“ radí Jaroslav H. „Stačí pár vět a je jasné, že ho nemiluje a nikdy milovat nebude. To se nikdy nezmění a její nesnášenlivost vůči němu se bude věkem jen stupňovat,“ míní Tamara H.
„Ono ke spokojenému vztahu opravdu nestačí jen být hodný. A nikde není napsáno, že nemůže najít fajn chlapa, se kterým by jí to klapalo,“ říká Jana Ž.
Rada odborníka
Co na to odborníci? Ti radí okamžitě jednat rázně v případě, že partner dotyčnému fyzicky či jinak ubližuje. Je alkoholik nebo vykazuje patologické chování. Pokud jde ale o běžné „vady na kráse“, jako jsou například „otravné“ partnerovy zvyky, je na každém, jak se s tím popasuje. Toto těžké rozhodnutí musí udělat člověk sám. Řídit se podle svých pocitů.
Hezky to vystihuje expertka na vztahovou problematiku, Kiyomi LaFleur: „Jestli to je ten pravý? Možná ne, ale možná také ano. Záleží totiž, jak se rozhodnete.“