Slovo nevěra má stigma definitivního konce dosavadního partnerského vztahu. Přesto to nemusí dopadnout rozchodem na vždy. Záleží na dvou proměnných. O které jde?
Zklamání, zlomené srdce, absolutní ztráta důvěry. Vztek, lítost a nenávist dohromady. Právě tyto emoce se mísí v člověku, když odhalí partnerovu nevěru. Těžko si v tu chvíli představit, že bychom mu mohli odpustit a fungovat s ním dál jakoby nic. Navíc když „on má už někoho jiného“.
Zde však často platí – ne vše je tak horké, jak se uvaří. Rozhodně nechceme závažnost partnerské nevěry zlehčovat. Jde o vysoce zavrženíhodnou, nemorální věc. Když už to musí být, pokud si chceme začít s někým novým, měli bychom stávající vztah ukončit. Nepředstírat před svou polovičkou, že se nic neděje a že je pro nás tou jedinou. Jenže nežijeme v ideálním světě. Proto musíme nakládat s tím, co je.
Dobrou zprávou je, že ani pár, který si projde otřesem zvaným nevěra, nemusí být hned odsouzený ke zkáze. I když s odřenýma ušima – dá se to vybalancovat. Lze to však jen za předpokladu splnění dvou podmínek: musí jít jen o úlet bez budoucnosti a partner musí být schopný odpustit.
Ti se sklony k nevěře
Zda je šance na nápravu, určuje už příčina nevěry. Ne vždy jde totiž o důsledek nespokojenosti ve stávajícím vztahu. Ale o pouhý rozmar nebo potřebu si něco dokazovat.
Proslulý francouzský psychiatr Bernard Muldworf tyto nevěrníky řadil do třech typů. Lovci – promiskuitní z touhy po změně, Věční nespokojenci – ti, kteří se nedokážou skutečně zamilovat a jsou zaujatí jen sebou a Donchuáni – mimomanželskými poměry si potřebují potvrzovat vlastní sebelásku.
Mezi takové zjevně patřil i jednačtyřicetiletý Jirka. Žil ve zcela spokojeném manželství se dvěma dětmi. Když ale v práci potkal šestadvacetiletou Lindu, nemohl si pomoct. Vzplanula mezi nimi vášeň.
Vyčerpání pro všechny
„Když jsem byl doma, toužil jsem po Lindě. Když jsem byl s ní, stýskalo se mi po manželce a dětech,“ svěřil se. Na vztah s milenkou mu žena přišla. Klasický scénář. Průšvih, slzy, život celé rodiny vzhůru nohama. Manželka ho ze společné domácnosti doslova vyhodila na chodník.
Začal tedy žít s Lindou. Platil výživné na děti, střídavá péče. Užíval si „nový, svěží vítr“, jenomže po manželce a rodinném zázemí se mu stýskalo. Uvědomil si, jak moc svou ženu miluje, bez ní nemá život smysl. A že to nevyváží žádný románek s mladicí. Tenhle pán měl štěstí. Manželka mu nakonec dokázala odpustit. Milenku vymazal ze života a už tři měsíce opět bydlí spolu. Jirka dokonce říká, že se jejich vztah ještě upevnil. Mají prý druhé líbánky.
„Je to teď mezi námi ještě lepší než dřív. Oba jsme si uvědomili, jak moc jsme pro sebe důležití, jak silná je naše láska. V životě už bych své rodině takhle hloupě neublížil. Vím, že nás nic nerozdělí,“ říká Jirka.
Cesta k nirváně? Trnitá…
Pro některé je toto „prověřování“ vztahu ohněm možná jedinou cestou, jak se vrátit zpátky nohama na zem. Dojít k vnitřnímu klidu a utřídit si hodnoty. Nutno ale pamatovat, že to stojí hodně nervů všech zúčastněných, a ne vždy to končí happyendem. Někdy zůstanou šrámy na duši partnera nezacelitelné a není cesty zpět. Nešťastní mohou zůstat oba.