Zabití vůdce Hamásu Jahji Sinvára izraelskými silami vyvolalo diskuzi o tom, zda by tento akt mohl znamenat konec současného konfliktu v Gaze. Zatímco někteří západní komentátoři doufají v možnou deeskalaci, izraelský premiér Benjamin Netanjahu naznačuje, že tomu tak nebude. Jeho vláda nadále zesiluje vojenské operace, což vyvolává otázky ohledně jeho motivace a důvodů, proč se tak brání příměří a mírovým jednáním. Nad možnými důvody se zamýšlí agentura Al Jazeera.
Jedním z důvodů, proč Netanjahu odmítá ukončit válku, je jeho nejistá politická pozice. Izraelský premiér čelí od roku 2019 obviněním z korupce, včetně podvodů, úplatkářství a zneužití důvěry. Pokud by byl odsouzen, hrozí mu až desetiletý trest vězení. Udržení se u moci je tak pro Netanjahua nejen otázkou politického vlivu, ale i osobního přežití. Vytvářením pocitu, že Izrael je neustále pod útokem, posiluje svou pozici a odvádí pozornost od domácích skandálů.
Jak vysvětluje analytička Diana Buttu, Netanjahu využívá nejistotu a strach k tomu, aby zůstal u moci. „(Netanjahu) chce, aby si Izraelci mysleli, že jsou ve stavu obležení nebo války… To je jeho způsob, jak je ovládat a zůstat u moci,“ řekla pro Al Jazeeru.
Why Netanyahu won’t let Israel stop fighting after killing Hamas’s Sinwar
Follow us for 24/7 world news. https://t.co/3APSaWFaFU
— News Hub (@NewsHubGlobe) October 20, 2024
Válka jako politický nástroj
Izraelské vojenské operace, zejména v Gaze, slouží spíše dlouhodobým strategickým a ideologickým cílům než okamžitým bezpečnostním potřebám. Netanjahuova vláda rámuje probíhající konflikt jako nezbytný krok k eliminaci hrozeb pro izraelské občany, přičemž zdůrazňuje nutnost osvobození zajatců a neutralizace skupin jako Hamás a Hizballáh. Avšak rozsah ničení a ztrát mezi civilisty v Gaze poukazuje na širší ambice, včetně teritoriální kontroly a potlačení palestinského odporu.
Zabití Jahji Sinvára, které bylo v Izraeli oslavováno jako velké vítězství, pravděpodobně nezmění tuto dynamiku. Podle Omara Rahmana, výzkumného pracovníka z Middle East Council on Global Affairs, Sinvárova smrt nemění celkovou izraelskou strategii. „(Netanjahuova) touha pokračovat v destrukci a vylidnění Pásma Gazy stále trvá,“ uvedl Rahman. Konflikt již vedl ke smrti více než 42 000 lidí a většina obyvatel Gazy byla nucena opustit své domovy.
Eskalace namísto diplomacie
Tento vzorec vojenské eskalace na úkor diplomatických řešení je charakteristický pro Netanjahuovo vedení. Ani po odstranění klíčových vůdců Hamásu Izrael nejeví ochotu hledat politické cesty, které by mohly vést k mírovému řešení. Yezid Sayigh z Carnegie Middle East Center upozorňuje, že izraelské vlády, a to nejen pod vedením Netanjahua, dlouhodobě odmítají přiznat Palestincům skutečnou suverenitu. „Nic se nezměnilo, protože v zásadě jsou izraelské vlády, i ty pod vedením labouristů, nejen Likudu, neochotné ustoupit a přenechat Palestincům území nebo skutečnou suverenitu,“ vysvětlil Sayigh.
Tento přístup ponechává Izrael „uzamčený v trvalém konfliktu“, jak říká Sayigh. I když vojenské operace oslabí vedení Hamásu, hlavní příčiny odporu – okupace a vyhánění – zůstávají nevyřešeny, což zajišťuje pokračování odporu.
Nekonečný cyklus násilí
Netanjahuova současná politika, posílená krajně pravicovými frakcemi, udržuje cyklus násilí v pohybu. Krajní pravice, která je po Sinvárově smrti ještě více posílena, volá po dalších vojenských vítězstvích. Jak izraelský komentátor Oren Ziv popsal: „Chtějí další zabíjení a další válku.“ Tato neutuchající snaha o „totální vítězství“ zaručuje, že konflikt neskončí, ani pokud budou klíčoví nepřátelé odstraněni.
Cyklus násilí se neomezuje jen na Gazu. Netanjahu naznačuje, že chce konflikt rozšířit i na Libanon a možná i na Írán. Když nedávno obvinil „íránské agenty“ z útoku dronem Hizballáhu, bylo to podle některých analytiků pokusem o přípravu na širší vojenské zapojení, což dále destabilizuje region.