Jana a Alena Kovačkovy si v New Yorku splnily juniorské přání a teď zvedají laťku. Na Spartě už mluví o grandslamech, olympiádě a o tom, co musí doladit, aby se mezi ženami prosadily.
Na kurtech spolu vyrůstají od dětství a tenis je pro ně týmová záležitost i rodinná disciplína. V žebříčku WTA jim zatím patří pozice v páté až šesté stovce. Víc než čísla je ale zajímá, jak se přenést z juniorských úspěchů do světa dospělých.
Cíle: dospělý grandslam a olympiáda
Vizi mají jasnou. „Chtěly bychom vyhrát i olympiádu,“ říká starší Alena odhodlaně. Mladší Jana jí sekunduje a přidává zdravou rivalitu: „Chci být lepší než Ája. Motivuje mě to.“ Společné ambice se potkávají s jednoduchým plánem: sbírat zkušenosti, hrát stabilněji a udržet si výkonnost v klíčových chvílích.
Zní to jednoduše, ale obě vědí, kde je problém. „Musíme hrát vyrovnaněji a nemít při zápasech takové výkyvy,“ shodly se na klubové tiskovce. Jana mluví o konzistentnosti výkonu, zatímco Alena přidává mentální práci a zvládání tlaku.
Tenisové vzory si skládají do vlastní „superhráčky“. „Od Sabalenkové forhend a servis, bekhend od Anisimovové, kraťasy Vondroušové a voleje Muchové,“ přikyvují. Alena dodává i dlouhodobý obdiv: „Serena Williamsová hrála fakt hodně dobře… líbí se mi, jaké měla údery a jak měla nastavenou hlavu.“
Z New Yorku si odvezly i cenný dojem z největšího kurtu světa. „Všichni tam mluví nahlas, až jsem si říkala, že to musí být strašně těžké tam hrát,“ divila se Jana po návštěvě centra a zblízka sledovaném zápase Karolíny Muchové.
Na Spartě, kde tráví většinu času, je znát, že jim táhne stejným směrem i klubová linka. Příklady mají v dosahu: posun Terezy Valentové do grandslamové dospělé soutěže jim ukazuje, že cesta z juniorských vítězství do WTA není sci-fi, ale série kroků.
Poslední společná juniorská kapitola
Obě vědí, že jejich juniorské cesty se brzy rozdělí. „Nevím, jestli příští rok budu hrát juniorské grandslamy,“ říká Alena, která z kategorie postupně vyroste. I proto v New Yorku jely „na poslední šanci“ a bez zbytečných oklik. „Říkaly jsme si, že to musíme vyhrát,“ přiznává Jana.
Doma si ale nenechávají ujet vlak ani v dospělém okruhu. Jana letos vyhrála dva menší turnaje ITF a v žebříčku míří krok za krokem vzhůru. Alena zase upozornila průnikem z kvalifikace do hlavní soutěže WTA v Praze a chce na to navázat titulem na okruhu ITF.
Posouvají se dál i přes sourozenecké tření, které k dvojčatům na kurtu patří. „Když nám to nejde, je to nevýhoda. Občas se i hádáme. Ale když začneme hrát dobře, tak je to lepší,“ popisují bez příkras.
Před nimi stojí známá výhybka: spousta juniorských šampionek mezi ženami zhasla, jiné naopak vyletěly. Kovačkovy si to uvědomují a dávají důraz na rutinu i práci v detailech. Vzkaz zní jednoduše: méně výkyvů, víc klidu v hlavě, postupné kroky nahoru.
Jestli se jim přerod podaří, ukážou nejbližší sezony. V Plánu A mají první dospělý titul ve čtyřhře i singlové průlomy. Jejich plán je jasný – grandslam i olympiáda. „Je to náš cíl,“ říkají k dospělému grandslamu i olympijskému snu. A právě tímhle se chtějí řídit víc než jakýmkoli žebříčkem.