Těsto a nahoře rajčata, sýr, šunka, olivy,…na co si jen vzpomenete. Margherita, Quattro Formaggi, neustále diskutovaná Hawaii či královna všech pizz – Neapolská. Hádám, že už vytáčíte číslo své oblíbené pizzérie. Setkali jste se ale někdy s pizzou Fritta?
Pizza Fritta je méně známý příbuzný proslulé Neapolské pizzy. Dle Simone Cinotto, docentky moderních dějin na Università di Scienze Gastronomiche v italském Pollenzu, se objevila v důsledku chudoby během druhé světové války. „Pizza Fritta opravdu vypadá jako válečné jídlo. Nebyly zde žádné přísady na výrobu pizzy a mnoho pecí bylo zničeno bombovými útoky…Lidé museli být kreativní a důmyslní, aby našli náhradu za chybějící přísady.“
Jelikož si Neapolitánci nemohli dovolit tradiční pizzu, tak začali těsto smažit a používat suroviny nižší kvality. Pouliční prodavači poté tuto pizzu, známou jako „pizza lidí“, prodávali „a ogge a otto“ – to znamenalo, že ji mohli zákazníci sníst a zaplatit až o osm dní později.
Na těsto z mouky, vody a trošky soli přijdou například drcená rajčata, sýr, brokolice nebo ančovičky, a na to opět další vrstva těsta. Vše se ponoří do oleje a smaží se to tak dlouho dokud se náplň nerozpustí a vnější strana není nafouklá.
Ovšem ne každý je přesvědčen, že původ pizzy je tak přímočarý, jak je v neapolské kultuře vylíčen. Dle profesora Fabia Parasecoliho se smažené těsto objevuje v knihách receptů již od 15. století a pizza Fritta tak dle něj byla založena na kuchařskýých tradicích, které zde již byly.
Během dalších let ovšem ztratila svůj půvab. S ohledem na zdraví v 80. a 90. letech minulého století přestala být tato smažená pizza běžnou. Znovu ji do svých jídelních lístků zavedly neapolské restaurace až během posledního desetiletí. Dnes už ovšem nabízejí pizzu Fritta s různými speciálními sýry či chobotnicemi.
Pro zajímavost, Neapolská pizza s tenkým těstem pečená v cihlové peci na dřevo se v roce 2017 dostala na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
