Sedmdesátiletá učitelka v důchodu Věra Petrosjanová uprchla z Náhorního Karabachu spolu s rodinou jen s oblečením, jež měla na sobě. A nevěří, že se ještě bude moci domů vrátit. Se svým příběhem se nyní svěřila agentuře Reuters, které popsala také střelbu, hlad, chaos a utrpení, jemuž byla svědkem před útěkem do Arménie. Petrosjanová je jednou z tisíců etnických Arménů, kteří prchají z Náhorního Karabachu poté, co toto území minulý týden po bleskové vojenské operaci ovládl Ázerbájdžán.
„Nechala jsem tam všechno. Nevím, co mě čeká. Nemám nic. Nic nechci,“ řekla v úterý Reuters ve velkém hotelu ze sovětské éry na arménské straně hranice s Ázerbájdžánem. „Můžeme žít ve stanech, jen aby děti mohly žít své životy,“ poznamenala vdova, která má dvě dcery, čtyři vnoučata a tři pravnoučata. „Nikomu bych nepřála vidět to, co jsem viděla,“ pronesla dále s odkazem na zmíněnou střelbu, hlad, chaos a utrpení.
Retired teacher, now refugee, does not expect to see her Karabakh home again https://t.co/7xjWtDvb08 pic.twitter.com/fB1clcztAk
— Reuters (@Reuters) September 26, 2023
Někdejší učitelka dějepisu agentuře vyprávěla, jak Ázerbájdžánci začali střílet v její vesnici. „Boje pokračovaly celý den. Byli jsme strašně vyděšení. Dva dny jsme žili v jeskyni,“ řekla. Následně se dostali na základnu ruských vojáků, kteří mají v Karabachu roli mírových sil, kde zůstala s rodinou asi týden. Poté se vydali na cestu do Arménie.
Ve spěchu si při útěku nestihla vzít s sebou ani fotky svého syna Artura, který zemřel v pouhých 18 letech během bojů v první karabašské válce s Ázerbájdžánem, která se odehrávala v letech 1988 až 1994, píše Reuters. „Zbyla mi jen jeho fotka v telefonu. To je vše, co po svém Arturovi mám,“ řekla Petrosjanová.
Nyní sní o návratu do Náhorního Karabachu – neboli Arcachu, jak mu říkají Arméni, ale život pod nadvládou Ázerbájdžánu – nepřátel jejích předků – je pro ni nemyslitelný. „Už se tam nedá žít. Nemají s nikým slitování. Všichni se strašně bojí,“ řekla.
Petrosjanová je jednou z přibližně 120.000 etnických Arménů, jejichž svět se obrátil vzhůru nohama poté, co Ázerbájdžán minulý týden spustil bleskovou ofenzívu s cílem převzít nad sporným hornatým regionem kontrolu. Poté, co ázerbájdžánské jednotky prolomily obranné pozice arménských separatistů, bylo dojednáno příměří a karabašské úřady kapitulovaly. Z Náhorního Karabachu kvůli tomu odcházejí tisíce lidí, kteří mají strach z pronásledování a etnických čistek.
Arméni z Náhorního Karabachu už dříve Reuters popsali, že mají jen velmi omezený přístup k jídlu, elektřině či palivu a fakticky žili pod obležením. Ázerbájdžán totiž měsíce blokoval či omezoval provoz Lačinského koridoru, který je jedinou pozemní spojnicí mezi Karabachem a Arménií.
Náhorní Karabach je mezinárodně uznanou součástí Ázerbájdžánu, ale za podpory Jerevanu ho i s přilehlým územím ovládli tamní arménští separatisté v krvavé válce, která skončila v roce 1994. Během šestitýdenních bojů s Arménií v roce 2020 dobyl Ázerbájdžán zpět okresy sousedící s regionem i část Karabachu. Válku tehdy ukončilo příměří zprostředkované Ruskem, které tam má od té doby asi 2000 vojáků v roli mírových sil.