Vrhnout se do toho hned po završení plnoletosti, počkat v klidu a s rozvahou do třiceti nebo honit rodičovství na poslední chvíli? Zkušené matky promluvily. Jejich přístup se liší, ale v jednom mají jasno.
Dle názorů žen, které samy vychovávají, či vychovaly děti, nic není špatně. Shodují se však na jedné podmínce, kterou by měli nastávající rodiče splňovat.
„My plánujeme první miminko za 2, max. 3 roky. To manželovi bude 23 let,“ svěřila se na diskuzním fóru maminek mladá žena s nickem @Iveta. „Každý to má jinak. Můj manžel byl otec už v necelých 22 letech a o rodinu se uměl postarat lépe než kdejaký třicátník. Nejmladší měl ve 32 a říkal, že už je na dítě starej, že už nemá nervy na ten pláč atd. Že dřív byl víc v pohodě,“ říká @Edel. Většina diskutujících však mluví o příchodu prvního dítěte až v pozdějším věku.
Muži – čím později, tím lépe?
„Mně přijde tak akorát – po třicítce. Ale každý je vyzrálý v jiném věku,“ myslí si @Vanda123. Objevují se i názory, že muži by si měli pořizovat děti později než ženy. „Mému příteli je 39 a mně 34. Snažíme se o miminko a moc ho chceme. U chlapa bych řekla, čím déle, tím lépe. Můj známý měl první ve 38 a druhé ve 42 a vyloženě si to užíval,“ napsala @Evcann.
Ač se pohled na optimální věk pro rodičovství liší, vesměs převažuje jednotný názor: Miminko by mělo přijít především tehdy, když jsou na rodičovství oba partneři připraveni. Bez ohledu na stáří.
„Nezáleží přece na tom, kdy se kdo narodil, ale jak je vyspělý mentálně,“ vyjádřila se k tomu uživatelka s nickem @Laska.nezna.hranic. S tím souhlasí i další diskutující.
„Věk nehraje zase takovou roli (v rámci mezí). Hlavně se musí člověk na dítě cítit. Být si vědom, že se bude muset starat a že jeho zájmy, koníčky se hodně omezí, alespoň zpočátku. Že bude muset brát ohledy na dítě. Že už to nebude ‚já, já, já‘ nebo ‚my dva‘ ale – ‚my tři‘. A že to bude nejen o nulovém volném čase, ale i o financích a vše bude jiné než doposud. I když bude unavený, půjde s malým ven nebo se mu bude věnovat doma. A hlavně, že se nemůže sebrat a jen tak odejit od partnera i děcka. Není to pak už ‚jen rozchod‘. Je to závazek na celý život nebo minimálně 25 let. Pokud s tím jste srovnaní, je jedno, zda vám je 25, 30 nebo 40 let,“ napsala @Tarra27.
Něco na tom bude. V případě, že dítě přijde například moc brzy (= kdy rodič ještě není na mateřství duševně připravený), může to skončit zle. Trpí pak nejen matka (otec), ale i potomek. Dnes pětačtyřicetiletá Denisa se narodila v matčině dvaceti letech. Otěhotněla s ní neplánovaně. Po dítěti v té době ještě netoužila a jak se později ukázalo, „nebyla na roli matky připravená“.
Skončilo to průšvihem
K nejstarší dceři si nedokázala vybudovat přirozený mateřský vztah. Jak se Denisa svěřila, matka ji hned po narození odložila k babičce. Celé dětství a dospívání jí pak velmi necitlivě dávala najevo, že ji nemá ráda. „Byla jsem pod neustálými fyzickými i psychickými tresty,“ popsala žena drsnou zkušenost. Stejně starému otci bylo prý vše jedno a o dítě se příliš nezajímal.
„V sedmadvaceti letech máma porodila – již vytouženou – moji sestru a v pětatřiceti se nám narodil další sourozenec. Oba velmi miluje, mě se hned po završení osmnácti let zbavila. Dodnes ji nezajímám,“ svěřila se Denisa s tím, že ji absence mateřské lásky velmi poznamenala psychicky. Několikrát skončila v rukou lékařů kvůli sebevražedným sklonům a dodnes bere silná antidepresiva. Sama zůstala bezdětná. „Mám zničený život,“ říká.
Mnohem hezčí příběh patří pisatelce @Moni90. „Mému příteli je 43, je mezi námi rozdíl 19 let a čekáme první dítě. Stejně jako já neměl štěstí v lásce, a nakonec jsme ho nečekaně našli spolu. Někdo na to může koukat blbě, ale jsme fakt moc šťastní. Já z toho strach nemám, věřím, že bude skvělej otec.“
Rodičovství bez hranic
Optimisticky to vidí i @Katka6. „Mně je 48 a mám 4 dcery. Nejstarší je 20, nejmladší 4 roky. A nevidím v tom žádný problém. Až bude té nejmladší 18, mně bude 62. No a co? Při způsobu, jakým žiju, budu možná v 62 letech zdravější a čilejší než ve třiceti,“ míní.
Co tedy radit? Snad jediné. Řídit se nejen rozumem, ale i srdcem. Právě ta chvíle, kdy obě části říkají „ano“, bude pro početí potomka ta správná.