Dnes slouží ostrov North Brother v americkém New Yorku jako veřejnosti zapovězená ptačí rezervace. Před téměř 60 lety však plnil úlohu něčeho mezi skládkou pro vážně nemocné a nedůstojným léčebným zařízením. Ve strašlivých podmínkách zde trpěli lidé s tuberkulózou, žlutou zimnicí či neštovicemi. O tomto prokletém kusu pevniny informovaly deníky Daily Star a Mirror.
I samotní Newyorčané už na malý kus pevniny známý jako North Brother, který se nachází těsně u přelidněného města, zapomínají. Řada z nich nemá o jeho existenci ani ponětí. Vzhledem k jeho historii se rozhodně není čím chlubit.
Z divoké vegetace vyhlížející nemocnice Riverside vyzařuje utrpení, které tam od roku 1885 prožívali nemocní. Úřady ostrov vyčlenily na první karanténní středisko v reakci na krizi infekčních chorob během 19. a 20. století.
Infekční nemoci do USA přinesla přílivová vlna přistěhovalců. Bohatí Newyorčané si samozřejmě mohli dovolit luxus soukromých klinik. Nemajetné a chudé však čekal mnohem krutější osud na ostrově North Brother, napsal list Daily Star.
Rozhodně se nedalo hovořit o místě soucitu a empatie. Místní historik a fotograf Ian Ference, jenž se historií ostrova zabýval, jej označil za „násilný karanténní tábor“. Nemocní tam byli prakticky odhozeni a drženi násilím, izolováni od společnosti.
Leželi a umírali tam pacienti s tuberkulózou, žlutou zimnicí a s neštovicemi. V dřevěných chatrčích tam byli drženi i pacienti s leprou. V otřesných, primitivních podmínkách se v nemocnici tísnily stovky pacientů.
Tyfová Mary
Již tak vysokou ještě zvyšoval nedostatek potravin během špatného počasí, když se k ostrovu nedostal trajekt. Lidé zde trpěli sami, přičemž nemohli utéct. Ostrov se nachází mezi East River, Bronxem a Rickerovým ostrovem. Kousek, ale pro nemocné lidi daleko od pevniny.
Nejznámějším pacientem North Brother byla Tyfová Mary, vlastním jménem Mary Mallon. Její osud by se dal označit jako prokletí. Na ostrově strávila 30 let svého života, aniž by se cítila nemocná. Byla však nositelnou viru tyfu, napsal deník Mirror.
Povoláním soukromá kuchařka nakazila přes 50 lidí, přičemž tři z nich zemřeli. Po usilovné snaze vyhýbat se úřadům skončila v doživotní karanténě na North Brother, kde měla soukromý domek oddělený od nemocnice. Zemřela v roce 1938.
Po druhé světové válce úřady nemocnici zavřely a ostrov vyčlenily pro válečné veterány a jejich rodiny. Na konci 50 let se stal rehabilitačním centrem pro závislé na heroinu, než ho poslední lidé v roce 1963 opustili úplně a do dnes se mění v prales.
Vstup veřejnosti do této karanténní zóny je přísně zakázán. Výjimku mohou dostat jen experti nebo třeba fotografové. Čas od času se tam načerno vypraví nadšení dobrodruhové a milovníci záhad, ale jde o riskantní výpravy. Ostrov hlídá pobřežní stráž.