Filmový režisér Jean-Luc Godard, jeden z nejvýznamnějších představitelů francouzské nové vlny, který posouval hranice kinematografie, zemřel v úterý ve věku 91 let. Podle agentury Reuters a listu The Guardian o tom informovala jeho rodina a zástupci.
Godard patřil mezi nejuznávanější režiséry světového formátu. Proslavily jej filmy jako U konce s dechem (1960) nebo Bláznivý Petříček (1965), v nichž zazářil v hlavní roli Jean-Paul Belmondo, který zemřel loni v září. Na kontě má francouzský tvůrce také snímek z roku 1963 Pohrdání s Brigitte Bardot.
Při práci se Godard nebál porušovat konvence. Pomohl tak nastartovat nový způsob natáčení s ruční kamerou, skokovými střihy a existenciálními dialogy.
Jean-Luc Godard, giant of the French new wave, dies at 91 https://t.co/faSxPNouiK
— Guardian Film (@guardianfilm) September 13, 2022
„Jean-Luc Godard zemřel pokojně doma, obklopen svými nejbližšími,“ uvedli dle Reuters jeho manželka Anne-Marie Mieville a zástupci v prohlášení zveřejněném několika francouzskými médii. Režisér bude podle jejich vyjádření zpopelněn, přičemž se nebude konat žádný oficiální obřad.
Francouzský deník Libération, který zprávu o úmrtí Godarda přinesl jako první, uvedl, že se režisér rozhodl ukončit svůj život asistovanou sebevraždou, kterou švýcarské zákony umožňují. „Nebyl nemocný, byl prostě vyčerpaný. Proto se rozhodl to ukončit. Bylo to jeho rozhodnutí a bylo pro něj důležité, aby se o tom vědělo,“ citoval list dle Guardianu člena rodiny, jehož identitu redakce nezveřejnila.
Pro mnoho filmových nadšenců není žádná chvála dostatečná. Godard se svými rozcuchanými černými vlasy a brýlemi s výraznými obroučkami byl skutečným revolucionářem, který z filmových tvůrců udělal umělce a postavil je na roveň mistrům malířům a ikonám literatury.
Nová vlna, nové způsoby
Godard se narodil do bohaté francouzsko-švýcarské rodiny 3. prosince 1930 v Paříži. Jeho otec byl lékař, matka dcera Švýcara, který založil proslulou investiční banku Banque Paribas. Vyrostl a chodil do školy v Nyonu na břehu Ženevského jezera ve Švýcarsku.
Jeho výchova kontrastovala s jeho pozdějšími průkopnickými způsoby. Godard zapadl mezi podobně smýšlející lidi, jejichž nespokojenost s monotónními filmy, které se zásadně nevymykaly konvencím, dala vzniknout hnutí, kterému se začalo říkat Nouvelle Vague.
Vzhledem k otevřenějšímu, nekonvenčnímu přístupu k sexu a násilí a zkoumání kontrakultury, protiválečné politiky a dalších měnících se mravů byla francouzská nová vlna o inovaci ve výrobě filmů.
Během více než půl století od konce 50. let Godard vyprodukoval desítky krátkých i celovečerních filmů. „Někdy je realita příliš složitá. Příběhy jí dávají formu,“ řekl režisér.
Většina z jeho nejvlivnějších a komerčně nejúspěšnějších filmů vznikla v 60. letech. Vedle již zmiňovaných to bylo drama Žít svůj život (1962), válečné drama Karabiniéři (1962) nebo černá komedie Week-End (1967).
Přes sedmdesátá léta přešel k režii filmů nasáklých levicovou protiválečnou politikou, než se vrátil ke komerčnějšímu mainstreamu. Díla z nedávné doby, mezi něž patří Sbohem jazyku z roku 2014 a Kniha obrazů z roku 2018, však byla experimentálnější a publikum do značné míry zeštíhlila.
Jeho průkopnický přístup k tvorbě filmů vyzdvihl i francouzský prezident Emmanuel Macron. „Ztrácíme národní poklad, pohled génia,“ napsal na Twitteru.