Pohled pod pokličku morálních zásad. Jak se na věrnost dívají muži, jak ženy a je vlastně monogamie pro člověka přirozená? Někteří si myslí, že dlouhodobý intimní vztah pouze s jedním partnerem je proti přírodě.
Ať se nám to líbí, nebo ne, být věrný jedné ženě po dobu dlouhé řady let je pro mnoho mužů nepředstavitelné. „Celý život s jednou ženou? Nedokážu si to představit. Je to, jako kdybych jedl každý den svíčkovou. Co když se jí jednou přejím a budu se ohlížet po něčem jiném?“ říká na rovinu třicetiletý Honza z Prahy. Podobně to má i čtyřiačtyřicetiletý Petr od Plzně. „Po dvou letech vyměnit,“ říká machisticky, silácky. Žije sám, tu a tam si domů nějakou nastěhuje. Na chvíli. Za okolnosti, že s jednou ze svých přítelkyň zplodil potomka, který kvůli jeho přelétavosti prakticky od narození vyrůstá bez táty (bere si ho jeden víkend za čtrnáct dní), to zní ale docela smutně.

Hra na slušňáka
Pak tu máme muže, kteří se tváří jako ukázkoví partneři. Žena, děti, v dlouholetém manželství. Domácí stereotyp si ale zpestřují za zády partnerky. „Mám kamaráda, který si dřív chodil pravidelně užívat do luxusních erotických klubů. Skončil s tím, až když se dostal do finanční krize. Jeho manželka o tom ale dodnes netuší,“ vypověděl pan Zdeněk z Karlových Varů. Zavítáme-li do světa slavných – například o herci Janu Hrušínském (68) je veřejně známo, že vedle své manželky Miluše Šplechtové (66) měl nespočet milenek. Svou ženu však nikdy neopustil. (Má velké štěstí, že mu sukničkářství u herečky prochází.) Otevřeně razí heslo: Zatloukat, zatloukat, zatloukat.
„Asi to zní divně, ale můj velmi intenzivní románek s kolegyní v práci vnesl do mého vztahu s přítelkyní naopak svěží vítr. Víc jsem se na ni těšil, víc si uvědomoval její kvality a i sex byl pak žhavější,“ napsal muž anonymně v internetové diskuzi.
Zakázané ovoce prostě více chutná. Také útěk ze stereotypu nebo jen potřeba si dokázat, že jsem pořád ještě žádoucí „samec“. Existují však stále typy lidí/mužů, kteří potřebu užívat si jinde nemají. Jsou ortodoxně věrní.
„Za svůj život jsem měl pár možností… Nikdy jsem je ale nevyužil. Vždycky mně naskočilo v hlavě, že mám doma ženu, kterou bych nikdy nepodvedl. Svědomí by mi to nedalo. Jsem věrný typ. Doma mi to zcela vyhovuje. Vyspat se s někým, ke komu nemám hlubší citový vztah, mě ani neláká,“ svěřil se jednačtyřicetiletý Radim z Ústecka, který je patnáct let ženatý.
I ženy půjdou do pekla
Vždy se říkalo, že více podvádějí muži. Podle statistik se ale poměr vyrovnává. V jedné americké studii se k nevěře přiznal každý čtvrtý až pátý dotazovaný, jak z řad mužů, tak žen. Kolik z nich nevěru zamlčelo, se však nikdy nikdo nedozví. Jisté je, že i mezi ženami se najdou ukázkové hříšnice. „Znám jednu, která měla milence už před svatbou, a ještě jí šel za svědka. Románek mezi nimi pokračoval několik dalších let. Pak s tajným milencem otěhotněla a byl průšvih,“ vypráví Luďek z Benešova.

Věrnost v páru je společností automaticky očekávána. Záletník je okamžitě odsouzen. Dostává nálepku nebetyčného mizery. To ale nemění nic na tom, že pro mnohé věrnost znamená velké úsilí a sebeovládání. V hlavě se odehrávají rozumové boje s fyzickým pnutím. Čím to? Jakožto údajně nejchytřejší tvorové na planetě bychom přece „měli být“ předurčeni pro věrnost jednomu partnerovi. Jak upozorňuje slavný český etolog Jaroslav Madlafousek, člověk není biologicky monogamním tvorem.
Zdánlivý vzor
Ze zhruba 4000 druhů savců mají tvořit trvalé páry jen asi tři procenta z nich, přičemž i v těchto případech mezi nimi může docházet k jistým úletům. Například labutě, které jsou obecně považovány za ztělesnění lásky na celý život, prý nejsou až tak úplně věrné a ze svého labutího vztahu si občas odskočí jinam. Neděláme si však iluze, že s tímto odůvodněním případné zrady muži u svých drahých poloviček uspějí. (A stejně tak ženy u svých mužů, kteří nevěru často nesou ještě hůře než ženy.)