Není snad nic horšího, než když se na rozkladu vlastního vztahu aktivně podílí naše okolí. Proto ve chvíli, kdy někdo začne ovlivňovat náš život k obrazu svému, by se nám měla rozsvítit červená kontrolka. Dát rázné Stop, dokud není pozdě!
Myslí to dobře. Upřímně. Přejí vám to nejlepší. Mají vás rádi. Právě to jsou nejlepší (nebo spíše nejhorší) předpoklady lidí k tomu, vám spolehlivě zničit vztah. Jinak docela dobře fungující. Možná lépe než ten „jejich“. Záměrně píši „docela fungující“. Vztah, který je v jakési fázi zaváhání. Protože právě takový je v ohrožení. V ohrožení vlastním „přejícím“ okolím.
Umění rozlišovat
Začne to tak, že se jeden z partnerů zamyslí, zda je jeho vztah optimální. Pokládá si otázky. Což je samozřejmě správné. Například pokud má jeden z dvojice sklony k násilí nebo terorizujícímu cholerickému chování, je to rozhodně důvod k zamyšlení a ráznému jednání. Jenomže někdy vlastně vůbec o nic nejde. V podstatě jen o kosmetickou maličkost či organizační odchylku od normálu, o lehkou analýzu způsobů toho druhého. I to může být ale kámen úrazu, který za pomoci jiných zcela rozloží soužití.
Třeba: Je normální, že moje přítelkyně skoro v padesáti letech miluje Mickey Mouse a má ho snad na každém kousku svého oblečení? Není pro mě příliš dětinská?
Nebo: Je normální, že za mě můj muž pokaždé neplatí v restauraci? Že veškeré účty dělíme napůl? Neměl by si mě jako ženu více hýčkat?
V hlavě dotyčnému hlodá červíček. Ona se pak například se svými pochybami svěří kamarádce, která si vzala úspěšného businessmana. Majitele dvou firem v Dubaji, co má svou ženu tak trochu ve zlaté kleci. A je vymalováno. Kamarádka, jež má s vámi ty nejčistší úmysly, vám řekne tisíc argumentů, proč je špatně, že se s mužem o účty dělíte. Jak to, že spolu ještě vůbec jste!?

U vínka toto téma ženy spolu proberou ze všech stran. (Nebo spíše jenom z té jedné: Máš doma hrozného padoucha.) „Muž by měl přece finančně zajišťovat rodinu a žena se starat o teplo domova. A pokud to tak není, jen tě využívá, vykořisťuje. Měla by sis víc dupnout. A když na tvé podmínky nepřistoupí, vyměnit ho za jiného. Máš na víc!“
Umělý problém
Žena, která ten den odcházela ze svého hnízdečka lásky jako poměrně šťastná a spokojená, v pohodovém manželství (kde akorát nemá vše zadarmo na stříbrném podnose), se vrací domů jako nešťastnice uprostřed neřešitelné partnerské krize. Za níž ovšem není skutečný problém, ale čistě a jednoduše – její „dobrotivá kamarádka“. Ta krize vznikla mimo domov, během jednoho odpoledne, u několika sklenek vína. Tak moc se totiž někdy necháme ovlivnit svými kamarádkami, známými, rodinou…

Kdyby ona duše vyrazila místo za touto přítelkyní, třeba ke své tetičce, která celý život tvrdě pracovala v továrně, nikdy nic neměla zadarmo a navzdory tomu se svým mužem v lásce a pokoji brzy oslaví zlatou svatbu, dopadlo by to nejspíš úplně jinak.
Scénář č. 2:
„Máte se rádi? Máte. Chová se k tobě s úctou a láskou? Pomůže ti se vším? Tak vidíš. Jste spolu šťastni? Jste. Peníze nejsou rozhodující,“ zněl by názor tetičky. Domů by se žena vracela s mírem v duši a místo brouků v hlavě by přemýšlela nad tím, co dobrého dnes svému milovanému přichystá k večeři a těšila se, že bude večer pohoda.

Poselství tedy zní – vyložme si karty na stůl sami sobě. Nehrajme hru jiných. Zeptejme se sami sebe, jestli jsme takto šťastní a jestli nám to vyhovuje. Nebo nám něco zásadního ve vztahu chybí? Je jedno, jak se zdá náš styl soužití ostatním. Opravdu je pro nás nepřekonatelnou překážkou, když partnerka nosí čepici a ponožky s myšákem? Opravdu je to vážný důvod k rozchodu? Záleží, koho se zeptáte…
A proto – rozhodovat se a poměřovat na miskách vah bychom měli v těchto věcech SAMI. Každý je totiž jiný a jinak cítí. Věci vidí z jiného úhlu pohledu. Nic není dobře nebo špatně. To si určujeme jen a jen my. A zlaté pravidlo pro ty ostatní? Pokud máte dotyčného člověka opravdu rád, do jeho způsobu života mu nemluvte.