Polsko již dlouho chápe „dohodu“ s Evropou: pokud Rusové napadnou některou zemi, Poláci budou pravděpodobně první v palebné linii. Proto se Polsko po skončení studené války rychle přihlásilo, aby získalo ochranu od NATO. A proto dnes tak sebevědomě zbrojí.
Dnes, kdy státy NATO vyzbrojují sousední Ukrajinu pro její boj s Ruskem, vedou všechny cesty pro většinu zbraní přes Polsko. Den po loňské návštěvě Kyjeva vystoupil prezident Joe Biden na venkovní pódium ve Varšavě a pronesl projev ve stylu Kennedyho. „Když víte, kdo stojí na vaší straně, je to velký rozdíl. Polský lid to ví, víc než kdokoli jiný,“ řekl Biden.
Nyní Polsko očekává, že ho jeho transatlantičtí partneři vyzbrojí, vybaví a podpoří více než kdy jindy. Varšava chce vidět posun směrem k přijetí Ukrajiny do aliance a mezitím nové investice a bezprecedentní spolupráci mezi evropským obranným průmyslem. Skutečnou pozvánku pro Ukrajinu ale aliance nepošle dříve než za několik let. Zatímco někteří evropští představitelé chtějí formálnější bezpečnostní dohodu, francouzský prezident Emmanuel Macron na Slovensku prohlásil, že Ukrajina by měla získat ochranu podobnou něčemu mezi plným členstvím v NATO a bezpečností, kterou Západ nabízí Izraeli. Polsko na druhé straně zřejmě zůstane u toho, co již funguje.
Podporovat Ukrajinu přitom bude v kompetenci příštího generálního tajemníka NATO. A Polsko již nyní má velký vliv na výběr kandidátů. Staví se proti jednomu z hlavních kandidátů, dánské premiérce Mette Frederiksenové. Mimo jiné proto, že poslední dva generální tajemníci pocházeli ze skandinávských zemí. Dalším hlavním uchazečem je populární estonská premiérka Kaja Kallasová.
Válka na východě
Přestože Poláci očekávají, že budou bojovat po boku Američanů, mají plánovači polských ozbrojených sil své cíle. Po roce 2023 bude mít Polsko 1 500 moderních tanků, druhou největší flotilu vrtulníků Apache na světě, největší samohybné dělostřelectvo atd. Polsko nakupuje zbraně a systémy americké a korejské výroby, ale uzavírá dohody o společné výrobě některých z nich pro sebe. Na vrcholu polského seznamu přání jsou tak Tanky Abrams, ale také dlouhodobější kontrakty s jihokorejským průmyslem na výrobu tanků a jejich prosazení v Evropě.
„Nyní jsme ve fázi vyjednávání o financování dohody o vybudování celého výrobního řetězce pro tanky K-2 Black Panther v Polsku. Totéž platí pro raketové dělostřelectvo,“ uvedl náměstek polského ministerstva obrany. Systémy HIMARS výrobce montuje na polské podvozky s polským systémem zaměřování cílů. S výrobcem systému, firmou Lockheed Martin, se navíc jedná o výrobě raket v Polsku. „Evropa neměla to, co potřebujeme. Pro systémy, které máme, je absolutní nedostatek náhradních dílů,“ dodal náměstek.
Nedostatky zdůrazňují obtížnost vyzbrojování Evropy, odvěký problém přesvědčit země, aby spolupracovaly na společném vývoji zbraní namísto toho, aby o jejich výrobu soutěžily. Poláci například deklarovali velký zájem připojit se k projektu příštího evropského tanku v rámci programu MCGS. Mezi evropskými partnery, Německem a Francií, však nebyla vcelku překvapivě politická ochota. Patrně na popud německých a francouzských producentů KMW a Nexter. Takže Polsku nezbylo než hledat řešení jinde. Proto Poláci nakupují Abramsy. Polsko bude prvním evropským spojencem, který je bude provozovat. Proto kupují licenci na vlastní produkci korejských tanků K2.
Společné vyzbrojování selhává
Role NATO při řešení tohoto problému je převážně poradní. Jak tvrdí sami Poláci, NATO to nemůže vyřešit nějakým rozhodujícím způsobem. NATO může poskytnout platformu, pobídky, větší informovanost o těchto otázkách a společné standardy. V otázce vzájemné podpory vyzbrojování však podle Polska členové NATO doposud selhávají.
I proto Polsko zbrojí takříkajíc „po svém“, i proto se obrací na dříve nepříliš preferované výrobce. A proto se Polsko stává nezpochybnitelnou středoevropskou velmocí.