Indoevropské jazyky, kterými dnes mluví miliardy lidí, mají svůj původ v oblasti dolního toku Volhy a severního Kavkazu. Podle nejnovějších genetických studií, publikovaných v Nature, právě zde před 6 500 lety žila populace, která hovořila praindoevropštinou. Tento objev potvrzuje dlouho diskutovanou „stepní“ hypotézu, podle níž se jazyky šířily z eurasijské stepi.
Dřívější výzkumy označovaly za hlavní šiřitele jazyka kočovné Jamnajce, ale nová data ukazují, že i oni měli starší předky. Analýza DNA stovek jedinců z Ruska, Ukrajiny a jihovýchodní Evropy odhalila, že Jamnajci vznikli smíšením této původní populace s místními skupinami. Díky domestikaci koní a využívání volských povozů se pak rychle rozšířili po Evropě i Asii.
BREAKING: A people living 6,500 years ago on the Eurasian steppe are progenitors of English, French, German, Greek, Sanskrit, Persian, Hindi-Urdu, Bangla and other Indo-European languageshttps://t.co/YY05LEPeEi pic.twitter.com/IHcOcBVyt4
— Down To Earth (@down2earthindia) February 5, 2025
Zajímavým zjištěním bylo, že zatímco Jamnajci nesli indoevropské jazyky do většiny světa, v Anatolii (dnešní Turecko) se už ve starověku mluvilo indoevropskými jazyky, ale tamní lidé neměli Jamnajskou DNA. To znamená, že anatolské jazyky jako chetitština pocházely přímo od lidí z dolního toku Volhy, což vyřešilo jednu z velkých otázek lingvistiky.
Klíčové bylo i pohřbívání v mohylách neboli kurganech, které zachovalo jejich DNA pro dnešní analýzy. Kdyby své mrtvé spalovali, o jejich existenci bychom dnes možná vůbec nevěděli. Tento objev nejen potvrzuje kořeny indoevropských jazyků, ale také ukazuje, jak zásadní roli hrála migrace a inovace v lidské historii.
Díky těmto studiím teď máme jasnější představu o tom, jak se z malé skupiny lidí na eurasijských stepích stal jazykový základ pro moderní svět. A kdo ví, jaká další tajemství nám genetika v budoucnu odhalí?