Čtyřtunový horní stupeň rakety Falcon 9 dopadl ve středu na povrch Měsíce rychlostí přibližně 8700 kilometrů za hodinu. Samotnou srážku se zachytit nepodařilo, chilský teleskop ale zaznamenal oblak obsahující sodík a lithium.
Nepoužívaná část rakety narazila do Měsíce 5. srpna kolem 8:35 středoevropského letního času. Předpokládané místo dopadu se nachází poblíž kráteru Einstein na okraji přivrácené strany Měsíce, odkud se přechází na jeho odvrácenou část. Tato poloha pozorování ze Země výrazně komplikovala.
Žádná observatoř nepořídila přímý záběr srážky. Astronomové jsou přesto přesvědčeni, že k ní došlo. Poslední měření dráhy v úterý večer ukazovala, že horní stupeň míří přímo k měsíčnímu povrchu. Následné pozorování navíc odhalilo stopy oblaku vyvrženého při nárazu.
Raketa SpaceX zanechala chemické stopy
Velmi velký dalekohled Evropské jižní observatoře v Chile zaznamenal spektrální čáry sodíku a lithia. Jde o charakteristické projevy chemických prvků ve světle, které astronomům umožňují zkoumat složení vzdálených objektů a plynů.
Oblak se táhl do vzdálenosti několika desítek kilometrů a přístroje ho sledovaly pět až deset minut. Sodík podle prvotního rozboru pravděpodobně pocházel z měsíční půdy, zatímco lithium mohlo být součástí samotné rakety. Astronom Carl Schmidt z Bostonské univerzity však upozornil, že jde zatím pouze o rychlou a předběžnou analýzu.
Náraz zřejmě vytvořil kráter o průměru kolem 20 metrů a hloubce přibližně pět metrů. Přesné rozměry zatím nejsou známé. Místo by v příštích dnech mohly vyfotografovat americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter a jihokorejská sonda Danuri.
Dopad může pomoci dalšímu výzkumu Měsíce
Horní stupeň Falconu 9 vynesl v lednu 2025 do vesmíru dva soukromé lunární moduly, Blue Ghost americké společnosti Firefly Aerospace a Resilience japonské firmy ispace. Po splnění úkolu zůstal ve vesmíru, kde jeho dráhu postupně ovlivňovala gravitace Země, Měsíce a Slunce.
Vědci už před dopadem popsali, že událost může přinést údaje o pohybu vyvrženého prachu a vzniku kráterů. Pozorování zároveň poslouží jako příprava na budoucí seismické experimenty a hodnocení rizik, která představuje umělý vesmírný odpad. S rostoucím počtem misí bude provoz v okolí Měsíce stále hustší.