V zimě roku 1959 se deset mladých lidí vydalo do uralských hor s přesvědčením, že je čeká další náročná, ale zvládnutelná expedice. Byli zkušení, sehraní a zvyklí na mráz i vítr. Do cíle však nikdy nedorazili. Když se pátrací tým o několik týdnů později dostal do horského průsmyku pod vrcholem hory Cholat Sjachyl (Mrtvá hora) čekal tam obraz, z něhož dodnes mrazí. Záhada stále nemá spolehlivé vysvětlení. Napsal o tom deník Mirror.
Stan byl rozříznutý zevnitř, jako by se z něj jeho obyvatelé snažili v panice uniknout. Věci zůstaly uvnitř úhledně složené, boty i zásoby ležely na svém místě. Venku ve sněhu vedly stopy bosých (nebo jen v ponožkách) nohou směrem do temného lesa. Nedávalo to žádný smysl.
Selanjutnya semua mayat pendaki ditemukan tewas dengan kondisi yang aneh. Ada yang ditemukan hanya dengan celana pendek, ada yang tulangnya patah, lidahnya hilang, sampai bola mata yang juga tidak ada. pic.twitter.com/HKAjZgE6aX
— Sinema Tengah Malam (@SinemaTengahMlm) December 9, 2021
První těla byla nalezena pod cedrem, téměř nahá, se známkami těžkého podchlazení. Další ležela mezi stromy a stanem, jako by se oběti záhadné události snažily vrátit zpět. Větve nejbližších stromů byly polámané do výšky pěti metrů, jako by po nich někdo urputně šplhal. Na jedné z borovic vysely cáry lidské kůže.
Největší šok ale přišel až na jaře, kdy tající sníh odkryl zbylé čtyři členy výpravy. Někteří měli rozdrcená žebra či lebky, jedné z žen chyběl jazyk, jiní neměli oči. Zranění odpovídala fatální autonehodě na dálnici.
Co odhalilo vyšetřování
Sovětské vyšetřování tehdy případ uzavřelo s neurčitým konstatováním o „spontánní přírodní síle“. Jenže právě neurčitost živila spekulace. Mluvilo se o tajných vojenských testech, podivných světlech na obloze, dokonce o zásahu mimozemšťanů či bájného sněžného muže. Objevila se i teorie o tom, že se na stan řítila raketa. Tajné služby navíc část dokumentů nezveřejnily a některé spisy zmizely, což podezření jen posílilo.
Teprve po desetiletích přišlo střízlivější vysvětlení. Moderní analýzy naznačily, že skupinu mohla zasáhnout sněhová deska či malá lavina. Tlak masy sněhu by vysvětloval některá těžká vnitřní zranění, zatímco mráz dokončil dílo zkázy. V panice se studenti prořezali ze stanu a utekli do lesa, kde je v minus 40 stupních čekala pomalá a krutá smrt.
Podle některých názorů se ale na místě nenašly známky laviny, stan byl téměř neporušený. V úvahu připadá hurikán, výpravu skutečně zasáhl prudký vítr, ten se ale dá přečkat a nezpůsobil by taková poranění.
I když existují racionální teorie, Ďatlovův průsmyk, který své jméno získal po této tragédii, zůstává mrazivou záhadou. Možná proto, že žádné vysvětlení nedokáže úplně utišit obraz devíti mladých lidí, kteří zmizeli v bílé pustině pod horou, které se bojí i místní obyvatelé.