Lidstvo by jednoho dne mohlo kolonizovat masivní asteroidy, z nichž by se stala stanoviště s rozměry velkoměst. Vědci upozorňují, že tato vize není nedosažitelná, přestože své teorie označují za „divoké“. Napsal o tom server Interesting Engineering.
Lidstvo se upíná k hledání obyvatelných světů. Vědci z Rochesterské univerzity přišli s alternativou. Web Interesting Engineering popsal jejich práci, která polemizuje nad kolonizací masivních asteroidů lidstvem.
Na univerzitním portálu a v publikaci v časopise Frontiers in Astronomy and Space napsali, že by k tomu stačil jen obrovský rotující asteroid a síťový vak vyrobený z uhlíkových nanovláken.
Massive asteroids could one day be home to future space colonizers.
Find out more at https://t.co/16FcRiTmel #engineering #interestingengineering pic.twitter.com/xX53dy54jQ
— Interesting Engineering (@IntEngineering) December 20, 2022
Jejich nápad vychází z teorie zvané O’Neillův válec, kterou vymyslel na žádost americké agentury NASA v roce 1977 fyzik Gerard O’Neill. On popsal rotující obydlí skládající se ze dvou válců spojených tyčí.
Tyto válce by se otáčely v opačných směrech natolik rychle, aby vytvořily umělou gravitaci, ale bez vzniklé nevolnosti obyvatel z přílišné rychlosti rotace. Tohle vesmírné osídlení by ovšem vyžadovalo vynesení obrovské množství materiálu do kosmu.
Řešení expertů z New Yorku je praktičtější. Nepotřebovali by materiál ze Země. Využívali by volně dostupné asteroidy, kterých je ve vesmíru opravdu dostatek. Během vymýšlení kolonizace asteroidů ale museli vyřešit několik problémů.
Asteroidy nejsou samy o sobě dostatečně velké k tomu, aby vytvořily gravitaci. Většina z nich přitom není pevnou skálou, ale shlukem uvolněných kamenů a písku slepených slabou vzájemnou gravitací vesmíru.
Jak stabilizovat křehký asteroid
Pokud by vědci asteroid s lidmi na povrchu roztočili, rozletěl by se do všech stran. Následující teorie sami vědci popisují jako divoké. Lidstvo by mohlo obmotat asteroid o průměru zhruba 300 metrů síťovým vakem z uhlíkových nanovláken.
Tato flexibilní „taška“ by mohla být vyrobena z uhlíkových trubek o průměrných rozměrech několika atomů. Takový vak by asteroid v podstatě obalil a stabilizoval. Jakmile by asteroid začal rotovat a suť by se rozletěla do všech stran, zachytil by ji zmíněný vak.
Roztroušená suť by pak vytvořila jakousi dutou vrstvu, z níž by bylo možné vytvořit vnější konstrukci lidského obydlí. A zatímco vrstva asteroidového odpadu by fungovala jako štít proti radiaci, uvnitř by se mohlo začít s budováním kosmické kolonie. Válec použitý k otáčení asteroidu by totiž vytvořil umělou gravitaci dostatečnou k prosperujícímu životu.
„Na základě našich výpočtů by se asteroid o průměru 300 metrů, tedy o průměru jen několika fotbalových hřišť, mohl rozšířit do válcovitého vesmírného stanoviště s obytnou plochou asi 22 čtverečních mil,“ vysvětlil teorii profesor fyziky Adam Frank.
On na studii pracoval s několika studenty během pandemického období. Podle něj popsaná kolonizace asteroidu není v budoucnosti nedosažitelná a popsané inženýrství neporučuje žádné fyzikální zákony. Taková vesmírná města mohou začít vznikat dříve, než si myslíme. Technologický pokrok je totiž velice rychlý.