V předchozích válečných konfliktech bylo použití vojenských bezpilotních letounů obvykle jednostranné. Drony se používaly většinou v protiteroristických kampaních a operacích v prostředí, kde měla strana, která je vlastnila, minimálně vzdušnou převahu a obvykle vzdušnou nadvládu. Všechno se mění.
V dřívějších válkách obvykle „druhá strana“ neměla žádné letectvo a disponovala minimální protiletadlovou kapacitou. Nyní se bojuje na obloze, kde kromě stíhacích letounů a útočných vrtulníků existuje velké množství přenosných systémů protivzdušné obrany (MANPADS). Dále pozemní systémy protivzdušné obrany (GBADS) a další zbraně, které mohou být namířeny k obloze se smrtícím účinkem. To vše v různém stupni radarové zjistitelnosti.
Ruská invaze na Ukrajinu přinesla velké množství komerčních „hotových“ dronů, které se používají v řadě rolí, včetně průzkumných a útočných. Inovace těchto strojů umožnily shazovat na ruské jednotky improvizované bomby a granáty. Pozorovací schopnosti zatím znamenaly, že jednotky mohou sledovat protivníka v rozsahu, s jakým se před konfliktem nepočítalo. Jsou levné a snadno se vyrábějí, přičemž jejich výhodou je minimální výcvik před nasazením do akce.
Kronštadt Orion
Orion je ruský bezpilotní letoun nové generace se střední výškou letu a dlouhou vytrvalostí (MALE), který se používá pro zpravodajské, sledovací a průzkumné operace. Systémy byly vyrobeny společností Kronštadt Group s pomocí zvenčí. Zejména z Izraele, nicméně během ruské intervence v Sýrii došlo pouze k omezenému nasazení těchto zbraní, většina útoků byla provedena konvenčními údernými letouny.
Na Ukrajině se bezpilotní letouny používají jak ke sledování, tak k útokům na pozemní cíle. I když jsou využívány jednotlivě, škody způsobené pozemním operacím jsou nesporně vážné. Spojení dohledu bezpilotních letounů s dělostřeleckými a raketovými jednotkami má na bojiště ještě výraznější dopad. Útočné drony vyřadily všechny typy vojenské techniky s obzvláště nepříznivým výsledkem pro vojáky na frontové linii. Údery se totiž mohou zaměřit na jednotlivé cíle, přičemž obětí se stává sám voják.
Použití dronů na Ukrajině
Existuje samozřejmě limit pro množství munice nesené na typech používaných na Ukrajině. Lze však spekulovat, že použití těchto bezpilotních letounů má doplnit tenčící se zásoby ruských řízených střel. Omezené množství úderů prováděných jednotkami ruských vzdušně-kosmických sil by mohlo být způsobeno také opatrností vůči ukrajinským schopnostem protivzdušné obrany. A také skutečností, že stále větší počet těchto dronů je sestřelován. A ačkoli přesné a manévrovatelné kamikaze drony dodávané Íránem, byly použity k útokům na ukrajinskou infrastrukturu a občas zasáhly i zjevně civilní cíle, nepředstavují v této válce ten tolik očekávaný „gamechanger“. Je tomu tak proto, že jich bylo sestřeleno překvapivé množství, přičemž měly jen omezený úspěch při potlačování ukrajinské obrany.
Při sestřelování některých typů těchto dronů přitom pro ukrajinské obránce existují velmi reálné problémy. Velkou výzvou je například už jen detekce. Rozměry se značně liší, od poměrně malých, velikosti středně velkého ptáka, až po ty, které mají rozpětí křídel malého letadla. Některé konstrukce jsou tedy pro radar samozřejmě hůře zjistitelné než jiné.
Je zřejmé, že je zapotřebí zlepšit radary protivzdušné obrany, ale možnosti mohou nabídnout i jiné způsoby detekce, jako je například infračervené záření a akustika. Je možné, že bude třeba vynalézt nový systém detekce dronů. Ten doplní stávající možnosti, než bude možné bezpilotní letouny ničit ve větším počtu. Stále nám přitom v hlubších analýzách tohoto typu brání nedostatek spolehlivých údajů z Ukrajiny. Videozáznamy na sociálních sítích často ukazují úspěchy dronů, ale nejsou řádným ukazatelem toho, co bylo zničeno.
Detekce dronů, vojenská výzva pro 21. století
Radar jako takový je schopen detekovat velké drony, pokud nelétají obzvláště nízko a oblast, ve které operují, nebyla zasažena prostředky pro potlačování systémů ochrany vzdušného prostoru a rušením signálu. Nejproblematičtější jsou menší, pomalejší a levné drony. Hodně se hovořilo o tom, že je nerozumné používat k boji s nimi drahé MANPADS. Například použití Stingeru za 100 000 dolarů k sestřelení komerčně dostupného dronu za 80 dolarů nedává smysl. A přesto je třeba vzít v úvahu i další okolnosti, důležité zejména pro vojáky, kteří bojují na zemi, osádku tanku, obsluhu děla nebo pěší družstvo v zákopu.
Včasné odhalení je klíčem ke každé hrozbě, ale to může být u cíle velikosti malého dronu obtížné. Takže pokud víte, že nebudete včas varováni, je nezbytné se ujistit, že jste vybaveni tak, abyste se s touto hrozbou dokázali sami vypořádat. Na frontě by to znamenalo těžké kulomety, jak vozidlové, tak pozemní, nevyhnutelně MANPADS a případně ramenní protitankové zbraně s různými zaměřovači, granáty se submunicí apod.
V této souvislosti je dobré připomenout český příspěvek (financovaný z Nizozemska) v podobě terénních automobilů Toyota Hilux s dvojicí v České republice vyráběných ex-sovětských kulometů KPV ráže 14,5mm. Jde sice o poměrně primitivní koncept, který se ale na bojišti překvapivě osvědčil jako efektivní, a přitom náklady na jeho pořízení jsou zlomkové proti sofistikované protivzdušné obraně s radarem, protiletadlovými řízenými střelami.
Protidronová obrana, příkaz doby
Přesné hlášení o pozorování bezpilotních letounů má zásadní význam. Je aspektem, který se v budoucnu stane samostatnou a velmi důležitou součástí systému monitorování vzdušných hrozeb. Další metodou boje proti těmto menším, nízko a pomalu letícím cílům mohou být malé vrtulové letouny. Ten typ, který nyní zkouší USAF v roli lehkého útočného letounu. Samozřejmě v závislosti na bojovém prostředí, ve kterém budou operovat.
Krátká dávka ráže 5mm by měla stačit na zničení většiny z nich. Ačkoli je také pravda, že prolétající letadlo by mohlo takový letoun srazit z oblohy už jen úplavem a odebráním vztlaku. Použití systémů elektronického boje k rušení nebo nabourání jejich signálů, včetně případných operací návratu k majiteli, by bylo a pravděpodobně bude první linií obrany při zachycení nepoškozených dronů. Získat jejich trosky by přitom umožnilo vstup do jejich řídících a naváděcích programů.
Nemělo by se totiž zapomínat, že tradiční metody ochrany pozemních sil před leteckými a dělostřeleckými údery, rozptyl, maskování, pohyb a disciplína v použití komunikačních prostředků zůstávají stejně důležité jako kdykoli předtím. Vzhledem k tomu, že letiště a přístavy jsou zranitelné vůči rojovým útokům bezpilotních letounů, musí být otázka, jak nejlépe čelit této hrozbě, prioritou. A je nutné si přiznat, že každé protiopatření vymyšlené proti nepřátelským bezpilotním letounům bude později použito proti nám samotným. Jako to nevyhnutelně dělá každý systém a každý prvek vojenské technologie.
Zjednodušeně řečeno, výzvy, které představují drony, nás budou ještě nějakou dobu provázet. A na to by se měla připravit i naše armáda.