Desítky let strávil ve francouzských věznicích, jeho jméno se nesmělo vyslovovat a při přesunech mu zakrývali tvář. Tajemný vězeň Ludvíka XIV. skutečně existoval. Slavná železná maska je však zřejmě pozdějším výmyslem. Napsaly o tom National Geographic a The Writing Post.
Zprávy o neznámém vězni se Francií šířily už v 80. letech 17. století. V roce 1687 dobový tisk zaznamenal jeho převoz do pevnosti na ostrově Sainte-Marguerite u Cannes. Doprovázel ho Bénigne de Saint-Mars, někdejší mušketýr a dlouholetý žalářník, který ho střežil už v pevnostech Pignerol a Exilles.
Když se Saint-Mars roku 1698 stal guvernérem pařížské Bastily, přivezl vězně s sebou. Jeden z úředníků později popsal muže, který byl neustále maskovaný a jehož jméno nikdo nevyslovoval. V Bastile roku 1703 zemřel. Jeho oblečení a další věci byly následně spáleny a podle dobových zpráv nechali úředníci oškrábat a vybílit i stěny cely.
Kdo se skrýval pod maskou?
Právě utajování rozpoutalo vášnivé spekulace. Objevovaly se teorie, že vězněm byl nemanželský příbuzný Ludvíka XIV., jeho syn Louis de Bourbon nebo vévoda François de Bourbon. Voltaire později přišel s představou, že šlo o králova bratra, a zároveň pomohl rozšířit legendu o masce ze železa.
Tu následně proslavil Alexandre Dumas. Ve svém příběhu udělal z vězně královo dvojče Philippa, jehož existence ohrožovala Ludvíkův nárok na trůn. Pro tuto dramatickou verzi ale neexistují historické důkazy.
Moderní historici častěji zmiňují mnohem méně vznešeného Eustache Daugera, zatčeného za neznámý čin roku 1669. Sloužil jako komorník vězněného ministra financí Nicolase Fouqueta a mohl se dozvědět citlivé informace. Navíc putoval mezi věznicemi právě se Saint-Marsem.
Příběh navíc rychle získal politický význam. Odpůrci vězně využívali jako symbol svévole režimu. Během devítileté války nizozemští propagandisté tvrdili, že jde o otce samotného Ludvíka XIV.
Ani slavná maska nejspíš nebyla železná. Starší prameny hovoří o černém sametu a historici předpokládají, že ji vězeň nosil především během přesunů.