Po třicítce se tak nějak očekává stav – usazený, zadaný, rodič. Někdy se ale ten pravý prostě ne a ne objevit. Biologické hodinky tikají, doléhá samota, frustrace. Proč si někteří musí na osudovou lásku počkat déle?
Ti, kteří i po třicítce zůstávají nedobrovolně sami, většinou o svém nevítaném stavu nemluví. Nefňukají. Snaží se tvářit, že jsou v pohodě. Že je život single nijak zvlášť netrápí.
Netouží po tom, aby na ně okolí koukalo jako na zoufalce. Předstírají, že se soustředí na práci a jejich život bez závazků je fajn. Je. V jádru je to ale často tíží víc, než by se mohlo zdát.
Příkladem toho je realitní makléřka Sabina. Štíhlá, velmi pohledná blondýnka. Temperamentní, hýřící úsměvy. Denně je mezi lidmi, ale ještě ve svých jednatřiceti letech neměla vážnější vztah a žádný ani není na obzoru. Ač by si to přála. Usilovně randí a flirtuje.
Playboy v osamění
Dalším takovým je obchodník s autodíly, pracující v nadnárodní společnosti, Daniel. Devětatřicet let. Vysoký, černovlasý sympaťák, sportovec. Svým vzhledem je dokonce tak atraktivní, že si ho vybírají jako exponovaný komparz do hollywoodských filmů.
Partnerku pro život nemá. Ač je to rodinný typ, který by se nejraději viděl jako zodpovědný a milující táta. Pár pokusů o vztah bylo, ale nevyšly. Marně hledá ve skupinkách na Facebooku.
A takto bychom mohli pokračovat. Ať jsou tlustí, hubení, extrovertní či zamlklí. Perspektivní jedinci jako by se z jejich okolí vypařili. A marně si lámou hlavu nad tím, co dělají špatně. Mnozí rádci argumentují tím, že „dnešní mladí“ se neseznámí, protože nikam nechodí a „pořád jenom koukají do mobilu“. Jak se ale ukazuje, jen v tom to nebude.
Plné rozporů
„Potkávám se se spoustou lidí v práci, chodím do posilovny, ve svých 37 letech jsem začala studovat VŠ, abych se dostala mezi lidi, teď jsem se rozhodla rekvalifikovat na programátorku, byla na různých seznamkách, občas zajdu s kamarádkou na drink, ale stejně nic,“ svěřila se Jnitka M. (Která se rozhodně nepovažuje za nepohlednou ženu.)
„Já jsem se seznámila se svým manželem právě přes komentář na internetu – ohledně společných zájmů. Seznámit se můžete v podstatě kdekoliv,“ kontruje spokojená matka roční holčičky, Vilemina R.
Což ale samozřejmě neznamená, že máme sedět zavření doma. Čím více kontaktu s okolím, tím větší šance potkat toho pravého. Rada číslo jedna i tak zní: Buďte aktivní. Chyba může být samozřejmě také v povahovém rysu dotyčného. Některé prvky v chování skutečně odradí.
Co patří mezi nejčastější a nejhůře vnímané nešvary?
Být příliš hodný – Marná sláva, být trochu rebel a sígr je sexy. Takoví mají totiž šťávu. I podle výzkumů působí přitažlivěji než hodní kluci a holky, kteří všechno odsouhlasí a za všechno se raději předem omluví.
Být příliš negativní – Druhý extrém. Vysílání negativní energie ve stylu všechno je špatně snesou jen ti nejotrlejší. A rozhodně to není sexy.
Příliš dostupní – Když budeme potencionálního partnera od začátku zahlcovat desítkami horlivých zpráv denně, bude to mít opačný efekt. Protějšek přestane mít potřebu vás dobývat. Už se nebude tetelit blahem při každém cinknutí mobilu. Možná před vámi začne i utíkat. Zachovat si svou hodnotu!
Chlubení – Jsou jedinci, kterým můžete neustálým vychloubáním imponovat. Většinou ale, v každé druhé větě zdůrazňovat, co všechno umíme, kde jsme byli a co vlastníme, zafunguje spíš jako odpuzovač.
Dalším je neustálé poučování, sebestřednost, nespolehlivost nebo také závislost na mobilu. Naopak ledy může snadno prolomit, podle mínění veřejnosti, úsměv a smysl pro humor. I tady ale platí staré dobré přísloví – „na každý hrnec se najde poklička“. To znamená, že i ten největší morous, mentor nebo ztroskotanec má někde na světě polovičku, která k němu může zahořet vroucí, nekritickou láskou. Jde jen o to, ji potkat.
Někdy jsou bariérou naopak přehnané nároky na partnera. Když pomineme, že bezchybný ideál neexistuje, je nutno najít rovnováhu v tom, co my sami můžeme nabídnout. Mít na paměti, že například vzhled a peníze nejsou všechno.
Ta chvíle přijde
Každopádně se musíme smířit s tím, že zákony schválnosti fungují spolehlivě. Když člověk prahne po lásce, v tu ránu ctitelé (a ctitelky) zmizí z povrchu zemského. Když se pak někdo konečně najde a vy jste šťastně zadaní, najednou se začnou ozývat staří kamarádi, exmilenci/exmilenky i zcela nové, dosud nepoznané tváře, které po vás strašlivě touží.
A o tom to celé je. Počkejte si na tu vlnu. Vlnu hojnosti. Lásky, nových možností. Ona přijde! Chce to jen trpělivost. Panikou ani slzením do polštáře stejně nikdo nic neurychlí. Každý má ve své knize osudu jiné načasování.
Někdo potká toho pravého v sedmnácti, někdo v pětadvaceti, někdo před čtyřicítkou a známe konkrétní případy, kdy partnerský vztah s velkým V vyklíčil ještě později. Ale stál za to. S tím nic nenadělá ani ten nejmocnější věštec ani psycholog.