Izrael ušel od svého vzniku dlouhou cestu. Od národa po všech stránkách pronásledovaného přes národ, který si v několika krvavých válkách vybojoval svobodu a samostatnost, až po národ, který je obviňován z apartheidu. Smrt v Gaze má jméno JDAM.
Izraelské státní zřízení je ze všech blízkovýchodních zemí nejpodobnější tomu českému. Židovský stát je standardní republikánskou demokracií evropského typu, založenou na stejných principech, na kterých stojí většina demokracií svobodného světa. Je to moderní země a dobré místo pro život. Přesto i Izrael má své třinácté komnaty.
Základní problém Izraele na rozdíl od muslimských zemí regionu není náboženský, ale politický. Vnitroizraelské sociální a ekonomické potíže, které se před časem zhmotnily v masových protestech proti bytové politice, se izraelské vlády zpravidla snaží překrýt exemplární tvrdostí na mezinárodní scéně. Levicové i pravicové kabinety sveřepě pokračují ve výstavbě nových městských částí na územích, která patří Palestincům a která izraelská armáda od roku 1967 okupuje. To vyvolává tlak nejen ze strany Organizace spojených národů, jež k zastavení osidlování okupovaných měst vyzvala už v několika rezolucích, ale také z Evropské unie a USA.
Návrat domů
Když se v březnu 2018 uskutečnila velká palestinská demonstrace nazvaná „Návrat domů“, která si kladla za cíl upozornit na to, že statisíce Palestinců živoří v uprchlických táborech, zatímco Izrael zastavuje další a další palestinskou půdu, rozpoutaly se na hranicích násilné střety. Intenzitu síly, kterou při ní obě strany používají, dokládají statistiky mrtvých a zraněných. Zatímco Izrael zaznamenal jednoho padlého a šest zraněných vojáků, na palestinské straně jde podle různých zdrojů až o 168 mrtvých a přes 17 tisíc zraněných.
V reakci na to sepsala v červnu 2018 řada významných židovských osobností v České republice, shromážděných v iniciativě Židé za spravedlivý mír, otevřený dopis izraelské vládě. V něm vyzývají k zabránění dalším masakrům na izraelsko-palestinských hranicích a návratu Izraele k dřívější mírové politice, která povede k uklidnění situace v regionu.
Izrael nám na Blízkém východě skutečně je politicky, ekonomicky, historicky i společensky nejbližší. Izraelci jsou národ, se kterým se nejlépe sejdeme na základu pro společnou debatu. Jak však říká klasik, jsme-li skutečně dobrými přáteli, musíme si říkat i nepříjemné věci. A pravdou zůstává, že jakkoli je Izrael i sedmdesát let po svém vzniku v nezáviděníhodné geopolitické situaci, některé jeho vlády cíleně přilévají olej do ohně s vidinou zisku krátkodobé vnitropolitické popularity. Tím však bohužel izraelskou zahraniční politiku zbytečně vystavují hořkosti ze strany svých sousedů, mezinárodních organizací, Evropy i Spojených států.
Nemocnice
Na Izrael spáchali naprosto šílený teroristický útok. Co si myslet o těch, kteří jako součást politiky svého lidu běhají se samopaly mezi civilisty a bez rozmyslu do nich střílí. To není politika, je to zločin. A je to nelidské.
Izrael v odpovědi, jako již mnohokrát, tvrdě bombarduje cíle v Gaze. Palestinci tvrdí, že civilní, Izraelci, že teroristické. Je to kolorit, podobná věc se za poslední dvě dekády stala už mnohokrát, prakticky na každou vypálenou raketu z Pásma Gazy nebo Západního břehu Jordánu odpoví izraelské letectvo bombovým útokem. Že s sebou bomby kromě ospravedlnitelných cílů vezmou i civilisty, víme nejpozději od ničivého spojeneckého bombardování Hamburku a Drážďan během druhé světové války.
Velkou debatu však rozpoutal zásah nemocnice v Gaze, při kterém podle palestinských zdrojů v jednom okamžiku zahynulo pět set lidí, včetně desítek dětí. Zřejmě právě tohle je ta hranice, kde už končí ospravedlnitelná odplata a začíná zbytečné zabíjení nevinných.
“Horrific beyond words.”⁰⁰A strike on al-Ahli hospital, also known as al-Moamadani, in central Gaza has killed at least 500 people.
World leaders need to act to prevent large-scale atrocities and further loss of civilian life.
— Human Rights Watch (@hrw) October 17, 2023
Z tragédie se obviňují obě strany navzájem, izraelská argumentace je však doposud dosti děravá a osobně ji spíše považuji za tzv. kontrolu škod než za reálný popis situace. Není pravděpodobné, že by relativně omezený výbuch na parkovišti před nemocnicí zabil pět set lidí uvnitř budovy. To způsobí jen puma, která propadne střechou až k základům. Argumenty obou stran každopádně kulhají a my jen víme, že smrt má jméno JDAM.
JDAM
Izraelské letectvo používá k náletům primárně letouny F-16 a F-15, které pod křídly nesou pumy ráží 500, 1000 nebo 2000 liber (cca 1 tuna), často s naváděcími soupravami JDAM. Právě taková měla srovnat se zemí palestinskou nemocnici. Co je „bomba JDAM“ vlastně zač?
Joint Direct Attack Munition (JDAM) je naváděcí souprava, která mění neřízené bomby na přesně naváděnou munici pro každé počasí. Bomby vybavené systémem JDAM navádí integrovaný inerciální naváděcí systém spojený s přijímačem GPS, což jim dává slušnou přesnost a výklopnými stabilizačními plochami, které pumě dají dosah až 28 kilometrů. Naváděcí systém JDAM vyvinuly společně letectvo a námořnictvo Spojených států, odtud „joint“ ve slově JDAM. Klíčovými součástmi systému jsou ocasní část s aerodynamickými řídicími plochami a kombinovaný inerciální naváděcí systém a řídicí jednotka GPS.
JDAM měl vylepšit technologii bomb naváděných laserem nebo infračervenými zobrazovači, jejichž použití mohou bránit špatné pozemní a povětrnostní podmínky. Laserové vyhledávače se nyní přesto nadále montují do některých JDAM. Od roku 1998 do listopadu 2016 dokončila společnost Boeing více než 300 000 naváděcích souprav JDAM, k únoru 2020 celkem vyrobila 430 000 kompletů.
Náklady
Výhodou JDAM je, že jsou ve srovnání s alternativami, jako jsou řízené střely, levné. Původní odhad nákladů byl 40 000 dolarů za kus pro ocasní komplety. Po výběrovém řízení však vláda podepsala smlouvy se společností McDonnell Douglas (později Boeing) na dodávku za 18 000 dolarů za kus. Jednotkové náklady v dolarech běžného roku se od té doby zvýšily na 27 000 dolarů v roce 2011. K nákladům na ocasní soupravu je třeba připočítat náklady na železnou pumu řady Mk80, zapalovač a senzor přiblížení. To celkovou cenu zbraně zvyšuje na přibližně 30 000 dolarů. Pro srovnání, nejnovější střela s plochou dráhou letu Tomahawk, označovaná jako Tactical Tomahawk, stojí přes milion dolarů.
Navigační systém je inicializován přenosem dat z letadla, po uvolnění pumy se JDAM autonomně naviguje k určeným souřadnicím cíle. Souřadnice cíle mohou být do letounu vloženy před vzletem. Stejně tak ručně změněny posádkou za letu před vypuštěním zbraně nebo zadány datovým spojením z palubního zaměřovacího zařízení LITENING. V nejpřesnějším režimu poskytuje systém JDAM minimální přesnost zbraně 5 metrů, je-li k dispozici signál GPS. Pokud je signál GPS rušen nebo ztracen, může JDAM stále dosáhnout kruhové odchylky 30 metrů nebo méně.
GPS zvyšuje přesnost
Zavedení navádění GPS do zbraní přineslo několik zlepšení v boji vzduch-země. Prvním z nich je skutečná možnost použití za každého počasí. GPS není ovlivněno deštěm, mraky, mlhou, kouřem ani umělými zatemňovacími prostředky. Předchozí přesně naváděné zbraně spoléhaly na vyhledávače využívající infračervené záření, vizuální světlo nebo odražený laserový bod, které „viděly“ pozemní cíl. Tyto vyhledávače nebyly účinné, pokud cíl zakrývala mlha, mraky a déšť v nízkých výškách nebo prach a kouř.
I přes svou přesnost má použití JDAM svá rizika. Dne 5. prosince 2001 JDAM shozená letounem B-52 v Afghánistánu málem zabila Hamída Karzáího. Stalo se to ve chvíli, kdy Karzáí vedl protitálibánské síly spolu s týmem speciálních sil americké armády. Početná skupina vojáků Tálibánu se utkala s Karzáího muži a jejich americkými kolegy a téměř je přemohla. Velitel amerických speciálů požádal o blízkou leteckou podporu, aby zasáhl pozice Tálibánu ve snaze zastavit jejich postup. Následně letoun svrhl JDAM, která však místo na pozice Tálibánu zasáhla afghánsko-americké pozice. Zabila tři osoby a 20 dalších zranila.
Vyšetřováním incidentu se zjistilo, že tým speciálních sil v určitém okamžiku během bitvy vyměnil baterii v přijímači GPS. Tím způsobil, že se zařízení vrátilo do výchozího stavu a zobrazovalo své vlastní souřadnice. Vojáci si to neuvědomili a předali tak své vlastní souřadnice bombardéru.
JDAM v Česku
Naše letectvo až doposud pumy JDAM nevyužívalo, s objednávkou letounů však učinilo objednávku také na pumy JDAM. Naše armádní složky mají zájem o dvanáct dvoutisíciliberních (cca 950kg) pum ve verzích Mk-84. Jde o standardní verzi tříštivo-trhavé bomby. Případně BLU-109, což je prakticky stejná puma pouze uzpůsobená k prorážení tvrdší ochrany cíle (tzv. „bunker buster“). K tomu přiobjednává stejný počet přídavných setů JDAM.
Vojenská technologie sama samozřejmě nemůže za to, co napáchá. Vyvinuli ji lidé a lidé stojí za jejím použitím. Ať už jde o teroristické bojůvky Hamásu, nebo letouny izraelského letectva vysoko v mracích, obě strany by měly v první řadě ušetřit svých politických rozporů civilisty. Ti totiž, jako v každé válce, doplácí na ozbrojené nepřátelství nejvíce.