Ona je s ním už roky. Miluje ho. Má pocit, že je on ten pravý. Jenomže s ním je jen napůl. Dělí se o něj s jeho manželkou. Avšak on slibuje, že se to změní. Může tenhle příběh skončit uspokojivě?
Ví, že jí utíkají roky, které by mohla trávit v plnohodnotném vztahu s někým jiným. Nebo se o to alespoň pokoušet. Jít na rande s některým z nezadaných mužů, kteří se jí dvoří. Založit rodinu. Místo toho dala životu stopku. Čeká. AŽ její vysněný podá žádost o rozvod. AŽ svou ženu vyplatí ze společného domu. AŽ si vše urovná a bude konečně s ní. Se vším všudy. Doufá…
Zahodit nebo vydržet?
A tak každý den se vrací z práce do své garsonky, kde na ni čeká jen kočka. Jenomže čas nestopnete. Běží dál. Protéká mezi prsty. Navíc se ona trápí. Každý večer, kdy nejsou spolu, si představuje, jak je její milovaný s manželkou. Má takový život cenu? Přinese tahle všeobětující trpělivost a odříkání nějakou odměnu?
Možná on není se svou manželkou šťastný. Možná už je jeho manželství dávno mrtvé. Ale nedokáže udělat ten krok. Zůstává jen u slibů milence. Odpověď na to, zda vztah se ženáčem se závazky zahodit nebo „vydržet“, však není jednoznačná. Opravdu to někdy může skončit happyendem, ve který nikdo nedoufal.
Závěr jako z romanťáku
Své o tom ví dispečerka Martina. V sedmatřiceti se jako rozvedená matka dospívající dcery zamilovala do ženatého muže. Lásce v jeho manželství už dávno odzvonilo, ale žena ho držela v šachu. Nechtěla se odstěhovat z domu, který on vybudoval i financoval a ona v něm vychovávala děti. Martina ale věřila, že se záležitost společného fungování nějak vyřeší. Vyřešila se. Po čtyřech letech – když si jeho manželka sama našla nového partnera a z vlastní vůle se odstěhovala, rozvedla.
Martina se nastěhovala do domu a ještě spolu s jeho dospívajícím synem nyní žije velmi spokojený a naplněný život.
Nečekané city
Čtyřiačtyřicetiletá Judita zase vypráví svůj příběh s mužem, s nímž se seznámila v pětadvaceti. Bylo mezi nimi něco magického, osudového. Ale on byl ženatý. Měl děti. Celou řadu let spolu byli s přestávkami jako tajní milenci. Z jeho strany jen povyražení, nic vážného. Pak se do ní ale zamiloval. Po dvanácti letech. Tvrdil jí, že chce žít už jenom s ní.
Chtěla, aby dům prodal, manželku vplatil a našli si nové bydlení. Místo toho pronajal byt, a v něm pobývali. Denně se vracel do domu, kde měl ženu a jednu z téměř dospělých dcer a také firmu. I když jeho manželství bylo už dlouho na bodu mrazu, k rozvodu se neměl a z pocitu viny stále vše své rodině včetně manželky financoval a servisoval. Ledy se pohnuly až tehdy, když jeho podváděná žena podala žádost o rozvod a sama se odstěhovala. I ona si našla nového muže.
Když jsou plané naděje
Muži obvykle neradi dělají nepříjemné kroky. Nejlépe, když se vše vyřeší za ně. Ne vždy se to ale „samo“ vyřeší. Pětačtyřicetiletá účetní Milada svého rozhodnutí upnout se na ženáče lituje. Sliboval jí, že se spolu odstěhují do domku na vesnici a založí rodinu. Zrealizovat to ale nedokázal. Jeho manželka si nikoho nového nenašla. Nehodlala se vzdát své rodiny. Psychicky ho vydírala. Milada zatím přišla o drahocenné roky, kdy mohla mít děti. Kvůli svému „čekání na Godota“ zůstala bezdětná, a ještě k tomu sama. Dostatečně velký strašák pro ženu, která by se chtěla zaplést s mužem od rodiny.