Poválečnou Československou armádu dnes máme spojenou zejména se sovětskou technikou, pokud jde o tanky, s legendárním T-34/85. Málo se však dnes ví, že prakticky ihned po skončení války začal náš průmysl vyvíjet vlastní tanky světových parametrů.
Vývoj poválečných československých tanků začal velmi brzy, už koncem roku 1945, kdy Vojenský technický ústav podal Ministerstvu národní obrany a místnímu výboru Rudé armády zprávu o stavu současného vývoje tanků a dalších obrněných vozidel. To vedlo k řadě návrhů, které vyvrcholily projektem TVP (Tank všeobecného použití). TVP byl silně ovlivněn jak sovětským (odlévaná věž), tak německým vývojem (uložení děla, svařovaná verze věže, plášť), přičemž čerpal z toho nejlepšího z obou světů.
Na základě výše uvedené zprávy předložilo 1. oddělení velitelství armády VTÚ své představy o novém středním tanku. Požadavky zahrnovaly hmotnost 30 až 33 tun, pětičlennou osádku, kanón 85 až 105mm s 80 náboji a koaxiálním těžkým kulometem Vz.37 nebo BESA, přičemž další kulomet stejného typu by sloužil jako příďový kulomet (3600 nábojů pro oba kulomety). Tloušťka pancíře měla být od 10 do 65mm a naftový motor měl tanku udělovat maximální rychlost 50 km/h.
Zvažoval se kanón z Tigeru II
Zajímavostí je, že samotná konstrukce vozidla měla být vybrána až po výběru děla, a to na základě srovnávacích zkoušek všech dostupných typů. Představitelé VTÚ uvažovali o německých kanónech 88mm a 105mm, neboť při zkouškách byly oba schopny prorazit 100mm pancíř na 3000 metrů, jak chtěla armáda.
1. března 1946 představili inženýři svůj předběžný projekt středního tanku s modelem v měřítku 1:50, nazvaný TVP (Tank všeobecného použití). Jednalo se o klasickou koncepci československé tankové školy. Tvarem korby se podobal LT-38 a měl ještě listová péra. Tvar pláště byl ovlivněn německými tanky, poklopy řidiče a radisty pak byly inspirovány britskými konstrukcemi. Sovětská inspirace byla v elektrickém pohonu otočné věže. Tato první verze měla také korbový plamenomet spojený s příďovým kulometem. Uvažovalo se dokonce o zavedení automatického nabíjecího mechanismu, tato myšlenka však byla později opuštěna.
Pohyblivost měl zajišťovat blíže nespecifikovaný vznětový, vzduchem chlazený motor, zajišťující vozidlu poměr výkonu k hmotnosti 20 koní/tunu (motor měl tedy výkon zhruba 660 koní). Konstrukce počítala s listovými pružinami pro odpružení, což byla zjevně slabina, kterou si konstruktéři uvědomovali. Velitel VTU, plk. ing. Josef Trejbal, navrhl, aby každý z účastníků soutěže o návrh postavil alespoň dva prototypy (reálně byly k dispozici pouze Škoda a Praga). Každý z prototypů měl být nejprve postaven bez kanonu.
První návrhy
Škoda na tyto požadavky reagovala nejprve svým návrhem TVP se 105mm kanónem. S tím, že v případě potřeby by se dalo uvažovat o dalších kanónech ráží 76,2mm či 88mm. Do roku 1948 dostala nově znárodněná Škoda příkaz se projektem skutečně zabývat, neboť podvozek byl navržen k použití pro několik projektů samohybných děl a stíhačů tanků. V lednu 1949 armáda vydala oficiální požadavek na projekt tanku pro firmy Škoda a Praga. Pro Škodu měl projekt označení T-50 (úkol 181 B), pro ČKD (Praga) bylo označení T-51 (úkol 181 A). Původně navrhovaná hmotnost 35 tun byla později zvýšena na 40 tun a ráže kanónu se ustálila na „sovětských“ 100mm.
Mezi další požadavky patřila dostatečná ochrana při zachování výborné pohyblivosti na bojišti, vzduchem chlazený dieselový motor schopný provozu za všech klimatických podmínek. Čelní pancíř měl být silný 65 mm, boční a zadní 40 mm a vše ostatní 20 až 30 mm. Korba měla být svařovaná. Sekundární výzbroj měl tvořit nový 12,7mm AA kulomet (zřejmě sovětský DŠkM) a dva kulomety 7,62mm.
Spojení projektů
V průběhu vývoje přibyly další přípravné projekty na podvozku TVP. Například mostní tank, plamenometný tank, nebo ženijní tank s buldozerovou radlicí. Škoda v září 1949 předložila celý projekt včetně dřevěné makety. Vozidlo však bylo přítomným vojenským štábem kritizováno z taktických důvodů. Vojáci si stěžovali, že tank je příliš vysoký a pravděpodobně i příliš těžký. O konkurenčním projektu T-51 se toho ví ještě méně. Jisté však je, že koncem roku 1949 byly oba projekty T-50 a T-51 spojeny do projektu T-50/51.
Dřívější konkurenti nyní spolupracovali jako spojenci, koncem roku 1949 byla na podporu spolupráce dokonce vytvořena koordinační kancelář. Vývoj byl v podstatě zahájen od nuly. Škoda dostala povolení pracovat na novém typu lité věže a také na novém 100mm tankovém kanonu. V roce 1950 bylo rozhodnuto, že se bude používat motor ČKD.
Přibližně v této době byl za vedoucího celého projektu neformálně vybrán Ing. Surin, slavný československý konstruktér, který stál mj. za předválečným projektem LT-38. Spolu s tím bylo také rozhodnuto, že prototypovou korbu z pancéřové oceli vyrobí Vítkovické železárny, zatímco další tři korby z běžné oceli vyrobí Škoda. Na dalším vývoji by pak spolupracovaly Škoda a ČKD, přičemž věž by vyvíjela výhradně Škoda. Každá společnost by pak samostatně vyvíjela motor, převodovku, hnací ústrojí, mechanismus řízení, pedály, sedadla, palivové nádrže a přístupové otvory k motoru. Vzduchové filtry motoru měla vyvinout ČKD, zatímco Škoda měla vyvinout odpružení, ventilaci a elektroinstalaci. Obě firmy navíc dostaly za úkol vyřešit implementaci sovětského motoru V-2 jako provizorium, protože výkonné diesely zůstávaly stále jen na papíře. V součtu to znamenalo, že většinu práce odvede Škoda.
Lepší než Sověti
27. února 1950 byla na poradě velitelství československého tankového vojska schválena konečná verze projektu TVP. Během technického srovnání s tankem T-34/85 byl TVP chválený. Kanon ráže 100 mm byl schopen na vzdálenost 1000 m prorazit 140mm pancíř sklopený pod úhlem 60 stupňů a vozidlo mělo mít lepší manévrovací schopnosti, což bylo dáno motorem AHK/AXK o výkonu 1000 koní a také lepším odpružením. Československo sice mezitím získalo licenci na výrobu T-34/85, to však armádě ještě nebránilo doufat, že během 2. pětiletého plánu (1953 až 1958) vyrobí 1799 kusů vlastního TVP.
To však byla už jen fantazie. Nedostatečné výrobní kapacity a politický tlak ze strany SSSR způsobily, že projekt byl opuštěn. V březnu 1950 se konala schůze vývojových pracovníků, na které bylo oznámeno rozhodnutí ministra obrany o zastavení vývoje T-50/51. Samotný motor měl být dále vyvíjen a nějakou dobu poté běžel i vývoj pancéřování. Někdy později v roce 1950 však byl celý vývoj zcela zastaven včetně vývoje všech projektů na bázi TVP.
Veškeré výrobní kapacity byly mezitím využity pro T-34/85 a v roce 1955 dorazil do Československa první T-54 jako předstupeň plnohodnotné licenční výroby typu T-54/55, která běžela nepřetržitě až do počátku 80. let.