Nizozemští vědci přišli na způsob, jak účinně odhalit lháře. Stačí sledovat množství detailů, které během sdělování informací poskytnou. Pokud detaily přeskakují nebo je zmíní jen letmo, lžou. Sledovat jeden signál místo několika se podle nové studie vyplatí. Napsal o tom ScienceAlert.
Kdo tvrdí, že nikdy nelže, tak lže. Občas zkrátka zalže každý, třeba i v dobrém úmyslu nebo aby se chránil. Lháře se obvykle snažíme poznat podle neverbálních znaků. Sledujeme, zda jsou úzkostní, hodně se potí, pořád se vrtí nebo si s něčím hrají.
Máme tendence vnímat celou řadu signálů. Personál amerických letišť byl například po 11. září vyškolen k identifikaci 92 znaků chování naznačujících, že daná osoba klame, napsal server ScienceAlert. Příliš mnoho informací však působí zmatek.
This One Strategy Will Reveal if Someone’s Lying With 80% Accuracy, Study Finds https://t.co/sg0gKDmu3m
— ScienceAlert (@ScienceAlert) April 1, 2023
I vyškolení profesionálové proto často nejsou v hledání pravdy podle některých výzkumů úspěšní. „Je to nemožný úkol,“ uvedl forenzní psycholog a hlavní autor studie publikované v Nature Human Behavior Bruno Verschuere.
„Lidé nedokážou v krátkém čase vyhodnotit všechny tyto signály, natož integrovat více signálů do přesného a pravdivého úsudku,“ řekl Verschuere. Každý si navíc lháře a vinu či nevinu představuje odlišně.
Za lháře často považujeme i jedince, kteří nervózně udávají příliš mnoho detailů a informací. Právě na množství detailů v informacích se zaměřil ve svém experimentu Verschuere. Zjistil však, že to je úplně naopak. Méně detailů se rovná lži.
Jeden jediný ukazatel
V devíti studiích 1445 lidí odhadovalo, zda jsou psané výpovědi, videozáznamy, videohovory nebo živé rozhovory o aktivitách studentů na univerzitě pravdivé či nikoli. Odborníci je rozdělili do dvou skupin.
První skupina se snažila identifikovat lháře s pomocí intuice nebo několika faktorů, druhá se zaměřila pouze na míru detailů ve výpovědích. Někteří studenti přitom předstírali krádež zadání zkoušky a lhali o tom, jiní se potulovali po kampusu a hovořili pravdu.
Lidé v druhé skupině dokázali detekovat lháře s přesností 59 až 79 procent. První skupina si přitom nevedla o nic lépe, než kdyby se rozhodovala čistě náhodně bez jakýchkoli informací, vyplynulo ze studie.
Její výsledky neovlivnilo ani vědomí či nevědomí účastníků, že jejich cílem je hledání lží. „Naše výsledky ukazují, že spoléhat se na jeden dobrý ukazatel může být přínosnější než používat mnoho různých,“ napsali vědci.
Ale přiznali, že mohou nastat situace, v nichž lidé své lži okoření o bohaté detaily, aby zvýšili jejich důvěryhodnost. Odhalování lží podle nich proto nejspíše bude záviset na kontextu a souvislostech.