Představte si scénář, kdy vám šéf dá doporučení ke zlepšení vaší práce. Místo myšlenek na to, jak situaci vyřešit, začnete vymýšlet katastrofické scénáře ztráty zaměstnání, finančního krachu nebo osobního selhání. Tyto negativní myšlenky se na sebe nabalují jako sněhová koule, dokud se o slovo nepřihlásí úzkost. Jde o popis kognitivního zkreslení zvaného katastrofizace. Zabývaly se jím servery Psychology Today a Cleveland Clinic.
Katastrofizace znamená zveličování výzev nebo negativních událostí. Představujeme si nejhorší možný výsledek s minimem důkazů, které by jej podporovaly. Tento jev se zdá být automatický, nevzniká ale bezdůvodně. Kořeny má jak v uplynulých letech našich životů, tak v pradávné historii.
Katastrofizace nás dostává do stresu a spouští reakci těla „bojuj, nebo uteč“. Tato fyzicko-psychická reakce působí jako vnitřní alarm a v minulosti chránila naše předky před neustálými hrozbami.
Stejně jako samotný stres se i katastrofizace může snadno vymknout kontrole a vést k úzkostem. Abychom ji pochopili a mohli s ní bojovat, je nutné porozumět tomu, jak vůbec vzniká.
Traumata z dětství
Nápovědu můžete získat, když se podíváte zpět do minulosti na svůj život. Katastrofizaci totiž mohou spouštět potlačované emoce z minulosti. Například pokud vás rodiče často kritizovali, podceňovali nebo byli emocionálně odměření, mohlo vás to naučit předvídat kritiku nebo selhání i v neutrálních či bezpečných situacích.
Pak přijde situace nebo emoční spouštěč, který připomene zážitek z minulosti. Mozek pak „cestuje“ zpět do minulosti za hranice současné reality, aby se spojil s emocionálním nábojem dřívějších zážitků. Vaše reakce je pak nepřiměřená situaci a mnohdy vyhrocená.
Rané dětské zkušenosti mohou ovlivnit, jak vnímáme a zvládáme stres v dospělosti. Traumatické zážitky z dětství, jako je zanedbávání, bití, zneužívání nebo vyrůstání v chaotickém či ekonomicky nestabilním prostředí, mohou způsobit, že mozek bude hypersenzitivní vůči nebezpečí.
Vizualizaci nejhorších možných scénářů lze také považovat za strategii přežití u dětí vyrůstajících v nepříznivém prostředí. Když je například rodiče často a nepřiměřeně fyzicky trestají, mohou tímto způsobem podvědomě předvídat nebezpečí. To může přetrvávat i v pozdějších fázích života poté, co nebezpečí pominulo.
Jak se chránit
Jak se katastrofizaci bránit? Prvním krokem je rozpoznat vlastní vzorce chování a uvědomit si je. Důležité je také připomenout si, že žijete v přítomnosti, nikoli v minulosti. Kritické momenty zkuste přeformulovat.
Nemusí jít o hrozbu nebo útok, ale o příležitost k růstu a seberozvoji. Pomoci může také fyzické cvičení a pozitivní psychologie. Doporučuje se rovněž vyhledat odbornou pomoc. Psychoterapie umožňuje odhalit a pochopit emoční spouštěče.