Nový tank evropské výroby, koncept s označením Main Ground Combat System (MGCS), má vstoupit do služby kolem roku 2040. Historicky pozemnímu boji dominovala velká, pomalu se pohybující vozidla s výhodami v mohutné palebné síle a pasivní ochraně. Vzhledem k tomu, že je však dnes do boje nasazováno méně vojáků, které často zastupují bezpilotní prostředky, a budoucí boje se přesouvají do jiných oblastí včetně kybernetiky a vesmíru, očekává se, že mohutné tanky budou hrát menší roli než dříve.
Main Ground Combat Systém (MGCS) je projekt, který v roce 2012 zahájily Francie a Německo s cílem nahradit své v současnosti nasazené bojové tanky Leclerc a Leopard 2. V roce 2016 byl program ve fázi konceptu, který měl být dokončen do roku 2017. Na veletrhu Eurosatory 2016 představila společnost Rheinmetall pokročilý technologický demonstrátor na základě konceptu Leopard 2A4 Evolution.
EMBT jako test spolupráce
O čtyři roky později společnost KMW+Nexter Defense Systems (KNDS) uvedla projekt European Main Battle Tank, hybrid kombinující korbu tanku Leopard 2A7 s lehčí dvoumístnou věží tanku Leclerc. Dosud nezávislé společnosti KMW a Nexter chtěly demonstrovat, že obě mohou spolupracovat a společně vyvíjet tank nové generace.
Smlouvu na první část studie definice architektury systému podepsal v květnu 2020 Úřad pro zadávání veřejných zakázek německých ozbrojených sil jménem obou států s konsorciem složeným ze společností Rheinmetall, Nexter a KMW (KNDS). Prvotním cílem je posoudit různé aspekty programu, jako je interoperabilita s národními systémy, harmonizace požadavků a definování architektury budoucího MGCS. Studie bude prováděna po dobu 18 měsíců. Podíl na práci v této fázi se rozdělí mezi francouzské a německé společnosti.
Technologický demonstrátor má být dokončen do konce letošního roku, poté má následovat práce na ostatních částech multiplatformního systému (dalších vozidlech), a to do roku 2028. V roce 2028 by měla být zahájena výroba prvních prototypů, zároveň by mělo dojít k prvním testům. Jejich dokončení a náběh plné výroby je v plánu do roku 2035, za dalších pět let by měl být systém plně funkční a schopen nasazení do boje.
Déjà vu: Rozpory ohledně kanónu
Rozdílné strategické vize Francie a Německa ohledně budoucnosti pozemní války a účast společnosti Rheinmetall v programu, jak si přál Berlín, však situaci změnily, jak ve svém článku shrnuje server Army Recognition.
Ze strategického hlediska vidí Francie příští tank jako menší a agilnější vozidlo. Německo naopak upřednostňuje něco, co se více podobá hlavním bojovým tankům, které jsou dnes ve službě. Obě země se také neshodnou na hlavní výzbroji (sledujeme obdobu německo-amerických sporů z programu MBT-70). Německo by dalo přednost kanonu Rheinmetall ráže 130 mm/L51, zatímco Francouzi by dali přednost 140mm kanónu Ascalon vyvinutému společností Nexter.
Projektu by mohlo prospět zapojení dalších evropských zemí, proto překvapilo, když obě země do projektu odmítly přibrat Polsko, které o to mělo velký zájem. Poláci se na konec o nové stroje obrátili do Koreje (K2PL) a Spojených států (M1 Abrams). V květnu 2021 přitom německá vláda naznačila ochotu rozšířit iniciativu o další státy, pokud bude Francie souhlasit.
Italský vstup do projektu?
Jednou ze zemí, která má v tomto smyslu zájem, je Itálie. Evropská velmoc se silnou základnou obranného průmyslu, významnou rolí v evropské politice a bezpečnosti a třetí největší ekonomikou v Evropské unii. Mario Draghi v době, kdy byl premiérem, opět Itálii přiblížil jádru EU, čímž se Itálie stala důležitým hráčem v debatě o evropské obranné autonomii. Itálie přitom usiluje o náhradu svého hlavního bojového tanku Ariete. A ačkoli zvažuje nákup tanků Leopard, její časové plány se shodují s propozicemi projektu MGCS.
Na průmyslové úrovni, jak konstatuje server Army Recognition, může Itálie nabídnout vstup společností OTO Melara a Wass. Ty by mohly poskytnout do projektu senzory a elektroniku. Itálie by tak využila desítky let zkušeností s vývojem armádních vozidel. Dále posílila evropský charakter projektu a rozložila značné náklady na vývoj. Odhadují se na 1,8 miliardy dolarů jen do roku 2028.
Připojení Itálie k MGCS by mohlo pomoci dotáhnout projekt do konce a zajistit, aby příští evropský tank odpovídal současným i budoucím bezpečnostním požadavkům. Z průmyslového a geopolitického hlediska by příspěvek Itálie k projektu pomohl Evropě rozvíjet vlastní pozemní válečné kapacity orientované na budoucnost.