Vědci úspěšně vypočítali stáří jednoho z největších a nejsložitějších typů písečných dun na Zemi, známých jako hvězdicové duny. Tyto duny, pojmenované podle jejich jedinečných tvarů a sahající stovky metrů do výšky, se nacházejí v Africe, Asii, Severní Americe, a dokonce i na Marsu. Dosud však odborníci nebyli schopni určit, kdy vznikly.
Vědecký tým nyní objevil, že hvězdicová duna Lala Lallia v Maroku vznikla před 13 000 lety. „Porozumění stáří těchto dun nám pomáhá pochopit větry, které je vytvořily, a rozluštit klima té doby,“ řekl profesor Geoff Duller z Aberystwythské univerzity, který výzkum publikoval společně s profesorem Charlesem Bristowem z Univerzity Birkbeck.
Star dune: Scientists solve mystery behind Earth's largest desert sands https://t.co/o62nSIU8aI
— BBC News (UK) (@BBCNews) March 4, 2024
Lala Lallia, což v domorodém jazyce Amazigh znamená ‚nejvyšší svatý bod‘, se nachází v písečné poušti Erg Chebbi na jihovýchodě Maroka. Duna měří 100 metrů na výšku a 700 metrů na šířku s paprskovitě se rozšiřujícími rameny. Po svém vzniku přestala růst přibližně na 8 000 let, než se v posledních několika tisících letech rychle rozšířila.
Hvězdicové duny se v geologické historii Země příliš nevyskytovaly, což profesor Duller vysvětluje jejich obrovskou velikostí, která mohla vést k tomu, že odborníci přehlédli jejich rozmanitost. „Tato zjištění pravděpodobně mnohé překvapí, protože nyní můžeme vidět, jak rychle se tato obrovská duna vytvořila a že se pohybuje pouští rychlostí asi 50 cm za rok,“ dodal podle BBC.
K určení stáří duny vědci použili techniku známou jako luminiscenční datování. Tato metoda vypočítává, kdy byla zrnka písku naposledy vystavena dennímu světlu. Vzorky písku z Maroka byly odebrány za tmy a analyzovány v laboratoři za slabého červeného světla, podobně jako ve staromódní fotografické dílně.
Profesor Duller přirovnává minerální zrnka v písku k „malým dobíjecím bateriím“. Uvnitř krystalů je uložena energie, která pochází z radioaktivity v přirozeném prostředí. Čím déle je písek pohřben, tím většímu množství radioaktivity je vystaven a tím více energie se v něm ukládá. Když jsou zrnka ozářena v laboratoři, uvolňují energii ve formě světla, což vědcům umožňuje vypočítat jejich stáří.