Astronomové při nejnovějších pozorováních vesmírného teleskopu Jamese Webba pořídili pozoruhodný snímek 17 soustředných prachových prstenců připomínajících kosmický otisk prstu. Série těchto prstenců vznikla ve dvojhvězdném systému Wolf-Rayet 140 vzdáleném tisíce světelných let. Informoval o tom zpravodajský server The Guardian.
Vznik „kosmického otisku“
„Kosmický otisk“ vznikl interakcí dvou obřích hvězd, známých pod souhrnným označením Wolf-Rayet 140, vzdálených od Země více než 5 000 světelných let. Unikátní snímek prstenců pořídil vesmírný teleskop Jamese Webba. Prstence vznikají každých osm let, když se hvězdy na své protáhlé dráze míjejí. Během jejich těsného přiblížení se srážejí sluneční větry z obou hvězd, což způsobuje stlačování plynu proudícího z hvězd do prachu. Sedmnáctikruhová struktura vznikala přibližně 130 let a pokrývá oblast prostoru větší než naše sluneční soustava.
A Dusty Fingerprint in Space
A new image from @NASAWebb reveals a remarkable cosmic sight: at least 17 concentric dust rings emanating from a pair of stars. Each time these massive stars meet, a new ring is formed. https://t.co/9d97UQHMf7 pic.twitter.com/GSIXspPO72— NASA Hexoplanets (@NASAExoplanets) October 12, 2022
„WR140 každých osm let vyfoukne vymodelovaný kouřový prstenec, který se pak ve hvězdném větru nafoukne jako balón,„ uvedl profesor Peter Tuthill z Astronomického institutu v Sydney. „O osm let později, když se dvojhvězda vrátí na svou oběžnou dráhu, se objeví další prstenec. Stejný jako ten předchozí, který proudí do vesmíru uvnitř bubliny toho předchozího, jako sada obřích vnořených ruských panenek.“
Složení dvojhvězdy
Dvojhvězda WR140 se skládá z obrovské Wolf-Rayetovy hvězdy a ještě většího modrého veleobra. Wolf-Rayetova hvězda se zrodila s nejméně 25krát větší hmotností než naše Slunce. Je to hvězda, která se blíží ke konci svého hvězdného cyklu. Toto kosmické těleso, které hoří ještě žhavěji než v mládí, vytváří silný vítr, který vytlačuje obrovské množství plynu do vesmíru. Předpokládá se, že tato dvojhvězda tímto procesem ztratila nejméně polovinu své původní hmotnosti.
Uhlík a těžké prvky jsou vynášeny do vesmíru a jsou stlačovány na hranici, kde se střetávají větry obou hvězd.
Kosmický prach
„Vítr z druhé hvězdy smete plyn do pruhů a máte dost materiálu blízko u sebe, takže zkondenzuje na prach,“ uvedla doktorka Olivia Jones pro The Guardian. „Nejenže se jedná o velkolepý snímek, ale tento vzácný jev odhaluje nové důkazy o kosmickém prachu a o tom, jak může přežít v drsném vesmírném prostředí.“
Jones uvedl, že nejnovější pozorování by mohla poskytnout nové poznatky o tom, jak první generace hvězd osévala své okolí prachem a plynem, které vedly ke vzniku dalších generací hvězd v raném vesmíru.
